Ahoj. Jmenuju se Michal a je mi šestnáct, koneckonců stejně jako Teri Blitzen o které budu dnes vyprávět. Bydlím také v Říčanech. Teri Blitzen jsem už nějaký ten půlrok znal a tak když jsem zjistil, že se přistěhovala do bytu naproti nám, byl jsem blahem bez sebe. Náš panelák stojí nalepený na druhém, který má stejně postavená okna, takže je vidět přímo do toho druhého. Teri se přistěhovala, vybalila a bydlela.
číst více
S Marcelou jsem se kamarádil od dětských let a na gymplu nás naši spolužáci považovali za něco víc něž jen za kamarády. Já však nikdy nedostal odvahu na to abych si jen sáhl na její pěkně narostlé kozičky i když při pohledu na Marcelu v pěkných bikinkách mi čurák vždy pěkně ztvrdnul. A tak to bylo až do mých 18ti let. Ten den mi rodiče vyklidili byt, abych svou plnoletost oslavil se svými přáteli. Přišli 2 spolužáci a jejich kamarádky a samozřejmě Marcela. Tancovalo se, pilo, jedlo a když kolem půlnoci všichni odešli, zůstala jen Marcela. Právě jsem uklízel zbytky jídla a pití do kuchyně, když za mnou přišla Marcela.
číst více
Společenská místnost... Stalo se to asi před rokem. Byly jsme se školou na lyžařském výjezdu v Rakousku. Asi čtvrtého, předposledního dne pobytu jsme se vrátili z lyží dost unavení, ale veselí. Večer jsme šli, moji kamarádi a já, hrát pinčes a kulečník. V ping pongu jsem dobrý, ale kulečník mi nešel. Naštěstí jsem plátno neprotrh. To ale nezabránilo, aby se mi kamarádi neposmívali.
číst více
Ahoj. Jmenuji se Lucka a chtěla bych Vám povědět můj příběh. Když mi bylo dvanáct, moji rodiče se rozvedli a já zůstala sama s maminkou.
Táta od nás tehdy odešel a už se nikdy neukázal. Samozřejmě, že nám nikdy neposlal ani korunu a tak jsme to s maminkou měly moc těžký. Teda ani před tím jsme se neměly moc dobře, ale pořád je lepší žít z dvou platů, než z jednoho. Musím ale zdůraznit, že jsem, díky mamince, pokaždé chodila slušně oblečená!
číst více
Nastě bylo nedávno 16 let, poprvé se probojovala na olympiádu, ale po dnešním závodě jí bylo do breku. Nepostoupila do finále, přestože 14 gymnastek s mnohem horšími výsledky se tam dostalo. Co jí je platné, že patří do nejlepšího týmu na světě (jak byla přesvědčená), když stačilo, aby 2 její krajanky měly lepší výsledek a ona tím byla ze soutěže jednotlivkyň definitivně vyřazena. A to jak ve čtyřboji, tak na všech nářadích.
číst více
Byl večer a s manželem jsme čekali soůseda který se zrovna nastěhoval a naše pozvání přijal.Ozval se zvonek jdu otevřít pozvala jsem ho dál a sedli jsi do obyváku a popijeli vinečko.Najednou se to protáhlo do noci a manžel musel jit do práce na noční směnu,my jsme popijeli a klábosili nadále.Po chvíli mě pozval k sobě domů ukázat baráček,neodmítla jsem byla jsem opitá.Odemkl a přivítali nás dva ovčáci,říkal že je miláček psů.
číst více
Blížil se konec školního roku, a tím již pravidelně pořádaná akce místní umělecké školy, tedy závěrečná besídka a představení všech oborů, které se na ZUŠ vyučují. Tou dobou mi bylo 18 let a moje sestra, která měla na besídce vystupovat se svým baletním souborem byla o 5 let mladší než já. Jako správný a hodný brácha jsem šel sestru doprovodit a pomáhal jsem jí s věcmi.
číst více
Volám sa Karin, mám 15 rokov.
Robím atletiku už od svojích 8 rokov. Bola som deviatačka, keď som si mala vybrať strednú školu. Vybrala som si Športové gymnázium v Bratislave. Keďže bývam v Martine, musela som ísť na internát. Na športovom gymnáziu je tréner,ktorý tiež býva v Martine. Cestuje každý víkend domov do Martina a naspäť keďže tam má manželku.Poznali sme sa. Keďže som tam začala trénovať trénovala som s ním. Bola som s ním 2 hodine denne každý deň.
číst více
Jmenuji se Adéla, momentálně je mi 18 let. Chci se s vámi podělit o moje netradiční a neplánované poprvé. Když mi bylo 14, v podstatě ničím jsem se nelišila od ostatních dívek ve třídě, snad jen chováním. Vždycky jsem byla drzá, neústupná a nepřístupná. Měla jsem a stále mám dlouhé hnědé,rovné vlasy a světlé modré oči, v tu dobu jsem je nosila dost podmalované černou tužkou na oči. V naší třídě jsem zůstala poslední nepolíbená, štvalo mě to, protože jsem vždycky chtěla být za rebelku a mít od ostatních navrch.
číst více
Ahojte, volám sa Kamila, ale všetci mi hovoria Amy.
Mala som 18 a práve som končila strednú. V školskom rozhlase nám riaditeľ oznámil, že kvôli futbalovej olympiáde, ktorá sa koná v telocvični máme posledné dve hodiny voľno. „No super,“ povedala som si, „dnes máme 8 hodín a ešte je len 5.“ 5 sme mali chémiu, táto hodina ubehla rýchlo, pretože ma bavilo robiť pokusy. Mali sme mať ešte jednu, ale chemikárka, naša triedna, bola zároveň aj telocvikárka. Povedala, že sa jej nechce ísť, ale keďže učí telocvik musí ísť robiť dozor.
číst více
