Před několika měsíci, se Ludmile rozpadlo dlouholeté manželství, dcera se přestěhovala do ciziny, a ona zůstala v bytě sama. Večery se pro ni staly dlouhé a nudné. Nejvíce jí však chyběl sex. Když už se to nedalo vydržet, použila robertka. Nebylo to, ale ono.
Že se něco děje, poznala i její nejlepší kamarádka Naďa. Nechtěla být vlezlá, a tak čekala, až se jí Ludmila sama svěří. Dočkala se minulý týden. Bylo jí ji líto, a proto se jí rozhodla pomoc.
číst více
Vracel jsem se domů z vesnické zábavy. Jednak jsem jí měl jako z praku a pak jsem dostal celkem slušně do držky. Pravá vesnická. Vzduchem létalo snad všechno. Sklenice, popelníky, židle, pěsti… Připletl jsem se do té rvoucí masi lidí celkem náhodou, to ale neměnilo nic na tom, že jsem měl ret jak hawaiskej domovník a naražený žebra. A přitom to všechno vypadalo jako slibnej večer. Venku před kůlturním sálem postával jeden z těch, kteří si do mě bouchli.
číst více
Takže Chlapi, je mi potěšením vám tady teď něco vyprávět. Těšte se! Myslím, že až tohle dočtete do konce, budete mi moje orgie s jednou pořádnou babou fakt závidět. Ale věřte mi, že kvůli tomu si tady hubu netřepim. To bych neměl zapotřebí. Rozhodně se neukájím něčí závistí, ukájím se úplně jinejma věcma…haha. Takže ještě jednou pánové, jde hlavně vo to, aby se vám při tom čtení fakt sexuálně přeprogramoval mozek, nažhavilo přirození a vztyčila vaše bazuka! Fuckýři, čtěte opravdu pozorně, je to v zájmu zachování mužnosti, hrdosti, pýchavosti či jebavosti, erekce a taky v rámci zachování druhu!
číst více
Vytahuji vlastní nozdry do výše mraků, abych nasál vůni noci. Něco mává mojí hlavou a já jen pozoruji, jak je všechno rychlé a zároveň pomalé. Cítím, jako by mi něco rytmicky bušilo do těla a otřásalo vším ve mně najednou. Upíjím zlata z korbelu ze skla. Sedám k náhodnému stolu bez zájmu o přísedící, kteří se baví o tom škváru, co tak otřásá vnitřnostmi a vlastně že se to nedá poslouchat.
číst více
Je to zhruba tři týdny, co jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu hezkých pár měsíců, ale najednou to prostě nešlo dál. Bylo mi to líto, ale musela jsem mu to sdělit. Skoro jsem brečela, když jsem se s ním rozcházela, a on na tom nebyl lépe. Ještě mě zkusil přemluvit k druhé šanci, ale já už prostě nechtěla. Podíval se na mě vyčítavým pohledem, zamumlal něco jako „Hodně štěstí, budeš ho potřebovat!“ a kvapně odešel. Brala jsem to jako následek jeho pochroumaného ega a nevěnovala jsem tomu pozornost.
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
Už čtyři hodiny klečela svázaná a čekala, až se její pán vrátí domů. Doufala že to bude brzo, protože uzlíky provazu jí tlačili snad všude. Byla svázaná od krku až dozadu k rukám, kde se provaz přetáčel dopředu okolo jejího hubeného bříška a svazoval pevný uzel na její mušličce a další uzel na análku a pak byl provaz provlečen až ke kotníkům, které také svazoval.
číst více
Nezkušené děvče se přihlásilo, tak že si sama podala inzerát, v kterém upřímně vylíčila svá přání a zároveň i strach. Snad ta naivita a milá upřímnost inzerátu upoutala jeho zájem, i když si nemohl stěžovat na nedostatek otrokyň. Jeho odpověď byla tak nic neříkající, ale tak strohá, že ji nezbylo než poslechnout. (Nakonec se přece chtěla naučit poslouchat!) Také ji lákala ta neurčitost a suverenita, s kterou počítal, že uposlechne.
číst více
Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně.
číst více
