„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více
Patrik a Karolína pocházeli z velice bohaté rodiny a jejich dětství se neslo ve znamení splnění každého přání. Vyrůstali v luxusu, co chtěli, toho se jim dostalo, stačilo jen říct: To chci! Odmala se stýkali se členy té nejvybranější společnosti, uměly se chovat i poroučet sluhům. Pak se ale stalo, že když jim bylo sedmnáct let, jejich matce diagnostikovali rakovinu v pokročilém stádiu. Její umírání bylo rychle, během několika měsíců odešla ze světa. Její poslední vůle, kterou Patrikovi a Karolíně zanechala, byla ale velice zajímavá.
číst více
Už aby byl pátek pomyslel jsem si když jsem vycházel ze školy. Druhá moje myšlenka směřovala k tomu co budu dneska odpoledne na intru dělat. Ten rok jsem maturoval, ale učit se mi rozhodně nechtělo, vždiť byl teprve říjen. Toto vyřešil můj kamarád a spolubydlící Tom, když mi navrhl abychom šli do posilovny. Souhlasil jsem a šli jsme. Když jsme přišli do posilovny všiml jsem si holky, která cvičila na žíněnce..byla mi povědomá, ale s mojí pamětí je to horší a tak jsem si nemohl vzpomenout.
číst více
Učitelka Valášková byla pořádně ostrá baba. Učila tělocvik a všichni ji podezírali, že je přeoperovaný chlap, protože byla pořádně namakaná a hlavně přísná. Když řvala, klukům se stahovaly půlky k sobě a okna se třásla, holky radši ani nedutaly nebo si na tělocvik nechávaly psát omluvenky. Ota byl vždycky dost dobrý sportovec a dokonce reprezentoval svou střední v basketbalu, ale před touhle učitelkou si připadal doslova jako neschopný pařez.
číst více
Konečně volno! S velkou radostí jsem si konečně našel ve svém nabitém programu čas pro plavání. Nejsem žádný sportovec, spíše jsem takové silnější postavy, ale plavání mě baví, není těžké a úmorné. Je to bezvadný relax a ten já jako programátor potřebuju jako sůl. Tak jsem zbalil šampón, mýdlo, ručník, plavky a vyrazil.
číst více
Jaké by to asi bylo doopravdy, pokud by............. Stát naproti sobě, koukat se do očí, nechat ruce putovat po těle toho druhého, hladit, dráždit, šimrat, ........ začít se líbat, jemně, dlouze, ........později divoce, dráždivě, vášnivě, lehce kousat do rtů, krku, ouška, ....... najít klín toho druhého, hladit přes látku tvrdnoucí penis s nalitým žaludem, přejíždět přes rozžhavenou voňavou jeskyňku, stále se líbat, jazyky proplétat, strhnout ze sebe navzájem oblečení, chytit naběhlý tepající úd zmáčknout a přejíždět od kořene až k žaludu, prohrabovat houštinu chloupků,
číst více
Síla myšlenky, část 3.
VIII.
Zítra domů
Probudil jsem se krátce před obědem. Ještě v polospánku jsem si zajel rukou do rozkroku a v první chvíli jsem se zarazil nad novým rozměrem svého čůráka, ale hned jsem s uspokojením musel konstatovat, že se mi nové rozměry zamlouvají. A určitě se nebudou zamlouvat jen mě, zvlášť když je můžu, jak jsem hned pro jistotu vyzkoušel, můžu měnit podle libosti. A jelikož ruce už byly také v pořádku, během chvilky jsem se vystříkal na nemocniční prostěradlo…
číst více
Tento můj osobní zážitek začíná někdy v 80.letech, kdy se vchody paneláků nezamykaly. Děsně rád jsem po setmění vcházel do paneláků a okukoval botníky , očichával botky a nějaké jsem si vzal domů. Parkrát se stalo,že jsem se na podestě s botkama i udělal. Nádherná doba.
číst více
