„Pojedeš se mnou do Lípy?“ ptám se Jany, která dřepí nejraději doma a paty vytáhne nejvýš, když jde nakupovat do blízkého obchodu. Ptám se proto víceméně formálně, aby mi někdy nevyčetla, že jsem jí nikdy nikam nevzal, jak už to tak ženské občas dělají. „Co je v Lípě?“ zeptala se lenivě a protáhla se jako kočka nad kouřícím se hrnkem kávy, do níž si přidala větší díl slazeného salka.
číst více
Bral jsem u pumpy benzín a po placení se mně oslovil asi pětatřicetiletý muž a zeptal se mě, zda mám chvíli čas. Změřil jsem ho pohledem a chvilku jsem přemýšlel. Nevypadal jako podomní prodejce cetek nebo pojištění a na násilníka jsem jej neodhadoval také. Jsem pro každou špatnost a chvilka mě nezabije, ostatně když se mě bude snažit do něčeho nutit, omluvím se a odejdu bez problémů.
číst více
