Na rozlučkovém večírku s 9 třídou jsem se poprvé opila a nedopadlo to dobře. Své panenství jsem si chtěla nechat, až pro toho pravého. Rozlučku jsme měli u kamaráda v domě, jelikož jeho rodiče byli zrovna ten víkend pryč. Po pár skleničkách, už holky chodili po místnosti jen v podprsenkách a kalhotkách a to už netrvalo dlouho a první spolužačka byla nahoře bez. Na to jsem já neměla odvahu. Kluci hned kolem ní začali poskakovat a i ostatním holkám sundávat podprsenky.
číst více
Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Ráno jsem nemohla dospat. Byla jsem vzhůru už v pět hodin a myslela na nadcházející den. Přemýšlela jsem, co si vezmu na sebe, abych na Diega zapůsobila. Dobrou hodinu jsem se hádala sama se sebou, dokud jsem nedošla k závěru, že je vlastně jedno co si vezmu, neboť on to ze mě všechno stejně do deseti minut strhá, aby se mohl zmocnit mého krásného těla.
číst více
Nevnímal jsem telefon, který už zvonil pěknou dobu. Je sobota a chci se vyspat, který blbec volá v tak brzkou ranní hodinu ? Telefon nepřestával a tak jsem se odploužil do předsíně. Co je, štěkl jsem a na druhém konci se ozval pobavený hlas mého kamaráda Zbyňka. Doufám, že jsem Tě probudil a ani se nesnažím omlouvat. Mirku, potřebuju pomoct. Takhle brzy ? No mne taky vzbudila sousedka z chaty.
číst více
Emancipace dnes prosakuje i do tak výsostných chlapských vod, jako je třeba fotbal. Kopu divizi za Horní Dolní a vloni se mezi rozhodčími začala objevovat nová tvář právě ženského pohlaví. Je pravda, že na první pohled by v ní ženskou hledal málokdo. Až na dlouhé vlasy a o něco útlejší pas, se od chlapů zase tak moc neodlišovala. Nenalíčená, vysoká, prakticky žádná prsa, tvrdé rysy, vysportovaná. Víc jsem si jí při prvním zápase všimnout nestihl.
číst více
Konečně jsem se stala letuškou, konečně se mi splnil můj sen a dostala jsem práci v oblacích. Těšila jsem se na výlety do zahraničí. Na nové přátelé, nové zážitky. Můj první let byla noční linka Praha - Itálie. Letěla jsem s kapitány Petrem a Tomášem, vedoucí kabiny Petrou a druhou letuškou Míšou. Vedoucí kabiny byla celkem pohledná starší dáma, Míše bylo asi čtyřicet, Tomášovi asi třicet a Petrovi táhlo na čtyřicet pět. Tomáš i Petr byli dobří kamarádi a oba mě uklidňovali, protože jsem byla značně nervózní.
číst více
Síla myšlenky, část 6.
XIV.
Plány
Za těch pár týdnů jsem se obstojně naučil používat většinu svých zatím objevených schopností, hlavně čtení myšlenek. Teď jsem „četl“ většinu myšlenek jen pokud jsem sám chtěl, zbytek času jsem se je naučil nevnímat. Bylo to mnohem příjemnější, než když na mě cizí myšlenky útočily ze všech stran.
Dobře jsem už ovládal i pozorování a vyhodnocování aury jednotlivých lidí a ještě lépe „modeláž“ lidského těla.
číst více
Ahoj,tenhle příběh co vám budu teď vyprávět se mi stal minulí týden v pátek.Takže,byl pátek ráno a jako vždy jsem se v půl 8 ráno připravoval do školy.
Říkal jsem si že to bude zase nuda…To víte, Osmá třída…Ale to jsem ještě nevěděl co se mi stane ten den.V 8 jsem byl už ve škole a začínala hodina,měli jsme matiku takže fakt nuda…Po matice jsme měli pracovky dvě hodiny…protože jsme měli počítače a můj „soused“ chyběl tak si ke mě sedla moje spolužačka Hanka (prsa 2,černé vlasy,štíhlá,zadeček pevný a krásný)!
číst více
Čechova družina se usadila pod Řípem. Moc se jim tam zamlouvalo. Spousta mléka, strdí a sexu jim dodávala elán pro budování jejich nového domova. Jediným, komu se pořád něco nezdálo byl Čechův bratr Lech. Neustále remcal, že Keltky jsou moc ploché a že by se raději usadil někde, kde mají ženy poprsí podstatně vyvinutější. Vhod by mu byla velikost asi tak, jak mají vemena kozy.
číst více
Měl to být obyčejný vánoční večírek lidí od nás z kanceláře, na který dorazil i můj partner Honza s tím, že mě potom odveze domů…….dobré víno a vychlazené šampaňské však změnily jeho plány a rozhodli jsme se, že tam auto necháme a pojedeme domů autobusem. Já a kolegyně Martina jsme srkaly šampaňské, které nám pomalu, ale jistě stoupalo do hlavy, Honza, kolega Miloš a náš šéf Marek, který nám původně přišel jenom popřát hezké Vánoce, ale nakonec se nechal zlákat dobrým pitím, střídali bublinky a dobré červené víno.
číst více
