Tak abych se představil.Je mi 15 a chodím do deváté třídy.U nás ve třídě se mi líbí kluci, a o některých tak nějak tuším ze sou teplí.U nás na škole kdyby se o někom vědělo že je teplej tak by to neměl lehký.Vedle mě sedí kámoš Tomáš o kterým si myslím ze je teplej. Tomáš je vysoký 162 cm, je hubenej, má hnědé krátké vlasy a zelené oči a má docela silu. Je tu taky Jarda s Romanem co seděj vedle sebe.
číst více
Nasledujúce týždne boli pre oboch veľmi ťažké. Viem to, pretože...no, dostanem sa k tomu potom neskôr. Skrátka, rozpoviem vám, ako to pokračovalo. Matúš chcel všetko vyrozprávať svojej mame, ale potom si uvedomil, čo by nasledovalo. Ona sa aj naďalej schádzala s Petrom, kupoval jej darčeky, brával ju do divadla a v neposlednom rade s ňou aj spával. Avšak, on sám po nej sex nechcel, čo si často pochvaľovala, že jej to tak vyhovuje, ale keď bola nadržaná, vyspal sa s ňou.
číst více
.......Jak začít? jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras ,vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv době normalizace, kdy každý musel pracovat ,kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci jen proto, že chtěli za železnou oponu se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho.
číst více
Dělám v expedici a tím pádem komunikuji se šoféry ale jen okrajově.Jednou si mi stala tato příhoda,až do teď jsem měl pocit že jsem jen holky,ale vzrušoval mě pocit okolo prdelky a hlavně když jsem si jí začal prstit i protahovat různými věcmi.Někdy se mi v noci zdálo že mě někdo jen tak ojede,ale jinak jsem to nevyhledával byl to jen takový sen o kterém nikdo neví jestli ho chce splnit.
číst více
Každý,kdo byl na vojně ví o čem mluvím,když řeknu mazáctví a šikana.Já narukoval k speciálnímu,elitnímu oddílu,který měl malá kasárna uprostřed lesa a nikdo z velení nás moc nenavštěvoval a tudíž byl kontroly velmi řídké.Proto velitelé nechávali volnost mazákům,aby měli co nejvíc volného času.Během prvního roku,jsme si mi,bažanti užili své.Šikana a ponižování byly na denním pořádku.
číst více
Když mi bylo 18 let,tak v naší zemi ještě existovala všeobecná branná povinnost.V té době jsem ještě studoval střední školu.Avšak jako každému klukovi mi v tomto věku přišlo od armády předvolání k odvodní komisi,která měla určit zda jsem schopen výkonu vojenské činné služby.Ten den kdy jsem šel k odvodnímu řízení se vše změnilo.Můj dosadní život jak jsem později zjistil byl plný nevědomosti o tom,co vše se člověku může stát.
číst více
Já bych mrdal až bych plakal, pronesl jsem už asi u šestého pivka v pátek večer v hospodě "U mokré kačenky ". Tak si řekni hostinskýmu, víš že rád nabízí tu svou "kačenu " k mrdání, řechtali se bejci u stolu se mnou sedící.
No co, za zeptání nic nedám, už jsem neměl kundu ani nepamatuju. Když jsem odcházel " s pískem " na WC, přitočil jsem se k hostinskému a sdělil mu svou prosbu. Proč ne, ale dneska má chuť na projetí prdele, řekl hostinský a mě už brko stálo jako lodní stožár.
číst více
Byla už skoro tma, když jsem s gryfem přistál na mýtině před temným domem. Působila tu divná síla, které ve mně probouzela chutě a mé sexuální pudy. Taky že se mi zanedlouho pod modrým pláštěm rýsoval stojící klacek. Necítil jsem žádné zlo, jen vypadal opuštěně, avšak v oknech se občas mihlo žluté teplé světlo. Vešel jsem velkými těžkými dveřmi, které nepříjemně zavrzaly a vstoupil do místnosti. Hořely zde svíce, stěny byly ze dřeva a podlaha z kamene. „Halo?“ zakřičel jsem, když jsem postupoval domem dál. Bylo však ticho.
číst více
Bylo to nedávno. Bylo mi 18. Rád se scházím se svými kamarády a vždycky pokecáme, popijeme a tak. Hraju fotbal a jsem šampon.
Zase jsem jeden den neměl co dělat a domluvil jsem se s Ondrou, který taky hraje fotbal, ale dlouho jsme se neviděli. Na úvod rovnou říkám, že jsme oba heterosexuálové a máme vztahy s holkama už dlouhodobě. Bylo mu čerstvých 16. Tak jsme si dali sraz na tramvajové zastávce.
číst více
Jeden z tých ďalších uponáhľaných dní v práci. Ranné vstávanie, káva, stres, nefungujúci počítač. Potom večer prísť domov, najesť sa a odpadnúť únavou do postele. A takto to ide stále dokola. Stereotyp dnešnej doby, ktorý tvorí celosvetový ideál úspešného, múdreho a pracujúceho človeka. Bohužiaľ z ľudí sa tak stávajú stroje, neustále žijúce v strese a smútku. Aj keď mám len 24 rokov a začala som pracovať pre jednu istú nemenovanú firmu len nedávno, tak už mi to začína pekne liezť na nervy.
číst více
