Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kilián a jsem jediným synem zámeckého pána v Poříčí. Protože mi příroda nadělila zvídavou povahu, vždy jsem byl takový všudybyl. Už od mládí jsem prolezl každou skrýš a už od mládí jsem si zvykl pozorovat lidi.
Nyní vám budu vyprávět o drobné Kláře, abych vyhověl vaší touze po senzaci. Tato Klára vyrostla na vsi v podzámčí v rodině stolaře a když jí bylo sedmnáct, provdala se za vesnického kováře. Vzhledem k tomu, že byla drobné útlé postavy, její spojení s obrovským kovářem vyvolávalo pochyby.
Nicméně zatímco venkovské tetky do nekonečně diskutovaly o tom, zda tak jemné děvče může a nebo nemůže pojmout nadměrného habána, já se rozhodl, že celou věc vyzkoumám. Ve vesnici nebylo domu, kde bych neznal nějakou schovávačku, takže pro mne nepředstavovalo větší problém nenápadně proklouznout do kovárny a zalehnout pod hromadu s uhlím.
Kovář odjel kamsi za prací, takže útlá Klára zůstala sama doma. Čiperně běhala po domě, uklízela a vařila. Na to, že pracovala v kovářově domě, byla velmi čistotná a spořádaná. Vlasy si pečlivě spínala sponkou, aby si je nezaprášila a chodila v tmavých šatech, na kterých se neukazovaly skvrny.
Když kovář přišel, konečně vynikl rozdíl mezi nimi. Zatímco ona mu sahala sotva po ramena, přičemž co do šířky byly tyto ramena asi třikrát větší než ta její. Připadalo mi, že se pružná vrba opírá o stoletý dub.
Kovář se vrátil ve velmi dobré náladě a tak sotva se umyl, položil jí ruce na ňadra a bezostyšně ji svlékal, třebaže se ještě nesetmělo. Musím přiznat, že sama Klára mu příliš neodporovala. Naopak, ze zkušeností, kterou netuším, kde získalo venkovské děvče, mu třela rozkrok a skoro jako by se nemohla dočkat, co z něj vytáhne.
Když se na světle objevil mohutný pyj, připomněl mi nejlépe kovářské kladivo Byl stejně silný a rudý žalud na jeho konci bytněl jako buchar. Stejně jako vesnické tetky, ani já si neuměl představit, jak by podobné monstrum se mohl vtěsnat mezi útlé boky Kláry.
Tato záhada nezůstala vyřešena ani když se objevil hnědovlásčin klín. Lehce ho zarůstaly chloupky a pysky mezi nimi se k sobě tiskly jako dvě dvojčátka. Třebaže odtud přicházela hojná vlhkost, stejně jsem nevěřil, že by bylo možné tu dírku podstatněji roztáhnout. Přicházející zázrak mne tedy udržoval v napětí.
Kovář nejprve vložil manželce ruku na škebličku, přičemž si nepočínal právě jemně. Hrubými prsty třel poštěvák, až do chvíle, kdy usoudil, že nastal vhodný čas. Tehdy chudera Klára poprvé zasténala, protože jí do vnitřku zarazil prst podobný na dřevěný kolík.
Pochopil jsem, že takhle tedy probíhá dívčina příprava. Kovářovy ruce ji roztahovaly stejně jako by její pysky byly čelisti želez. Nezdálo se, že by mu příliš vadil její nářek. Což bylo s podivem, protože kdekdo se shodl, že svoji mladou ženu něžně miluje. Nicméně tentokrát se k ní choval jako antoušek.
Poštěvák i celá kundička hrubým zacházením zduřely a zrudly. Konečně se dovnitř dostal třemi prsty, kterými uvnitř řádil jako tornádo; neustále dlaní točil a vrtěl, jen aby od sebe dostal kluzké stěny. Ubohá Klára téměř plakala, ale přesto ani na okamžik nezapomněla na dráždění obřího pyje. Ten stál jako svíčka, pravý důkaz toho, že kovář nesmí nic zanedbat, aby se mohl zanořit do rozkošné škeble.
Náhle křik jako když utne; místo něj Klára změnila rytmus a z její jamky jako záplava vychrstla mléčná tekutina, smáčející kovářova stehna. Toto byl impuls ke konečnému útoku. Muž uchopil jemné ženské boky, zdvihl ji jako bezovou loutku a roztaženou pipku si doslova navlékal na připravený pyj.
Klára v té době mu nijak nepomáhala, protože ji příliš unavilo vyvrcholení. Jen malátně se pokoušela o usměrnění tuhé klády do správné dírky, ale nakonec vzdala i to, pouze se uvolnila jako hadrové panenka a s vyvalenýma očima, upřenými na strop, trpně snášela, jak se do ní muž souká a tlačí.
Musím říct, že mi v té chvíli přišel celý ten akt poněkud jednostranný, v rozporu s Klářiným vzrušením na začátku. Tlustý palcát se rozpohyboval, jako píst se nutil tam a zpátky, přičemž s každým přírazem se Klářin něžný podbřišek jakoby vyboulil. Být pobožněji založený modlil bych se v té chvíli za její vnitřnosti.
Jako při vyslyšení těch zbožných proseb nastal skutečný zázrak. Chlípná kaple uvolnila brány dokořán, kovářská horda už přemohla veškerý odpor. Klára opět začínala sténat, tentokrát pravou a nefalšovanou rozkoší. V roztomilém duetu, který potvrzoval jejich vzájemnou lásku a porozumění, se oba dva doplazili až k metě nového vyvrcholení. Po jeho ukončení musel kovář ženušku zanést až do postele, protože ta nebyla schopná hnout ani údem, jen vyčerpaně odpočívala v silných pažích.
Tolik k báječné idyle v podzámčí; kdo bude chtít znát víc o nemravnostech páchaných v Poříčí (a že jich není málo), musí počkat na další kapitolu, ve které budou dvě žíznivé komtesy provozovat lesbickou lásku.