Trčela jsem na chatě už pátý den. Přítel nepřijel. Nu, přítel… Šoustali jsme spolu. Takže milenec. Vyhovující milenec. Jenomže měl drobnou, ale nezanedbatelnou vadu. Byl ženatý. Jeho tlustá a chlípná manželka ho asi zase nepustila na ryby. Kdykoli přijel, kupoval je draze u porybného, aby se nevrátil s prázdnou a vytvořil si alibi.
Na protějším břehu rybníka vyrostla nedávno výstavní chata. Patřila nějakým lidem z Brna, ale honili se za světskými poctami a penězi. Většinou ji používal jejich syn a jeho kamarádi. Tahali si holky z vesnice. Rajdy, které dají kdekomu. Zrovna minulou noc přivlekli zkaženou dceru hostinského a měli ji v práci až do rozednění.
Okna nechali otevřená, dokonce i dveře, protože bylo mimořádné teplo. Ani nezhasli. Asi na to chtěli vidět. Slyšela jsem jekot, výskání, pobízení. Nezavřela jsem oči, scházelo málo pramálo a přeplavala jsem rybník a připojila se k nim.
Na hladinu klesal soumrak. Blonďatý, černovlasý a ostříhaný šli do vody. Tři nazí mladíci. Nedalo se to vydržet. V rozkroku mi vzplanul ohýnek. Píchnutí jsem potřebovala, to tedy ano. A nejedno. Šest dnů sama na chatě a předtím jsem nešukala čtyři dny. Prostě malé soukromé peklíčko.
Shodila jsem plavky a hurá do vody. Plavala jsem trochu stranou. Mládenci mě spatřili a okamžitě nasadili správný kurz. Jako náhodou jsme se srazili uprostřed rybníka, kde byl malý ostrůvek. Vylezla jsem na kameny, aby dobře viděli moje šestky a jakmile doplavali na pár metrů, hup do vody. Ponořila jsem se a plavala k jejich chatě. Když jsem se blízko břehu postavila, blonďatý se vynořil vedle mne. Druzí dva stále seděli na ostrůvku, jako kdyby si ho pronajali. Hošánci se čile dohodli, který zkusí hodit háček.
„Chladno,“ řekla jsem a třela si dlaněmi boky, pozadí a kozy.
Pták mu stál jako dopravní značka a ukazoval správný směr – k chatě.
„Topím,“ řekl a poplácal mě po zadku, jako kdyby se dovtípil, proč jsem bez plavek. Stiskla jsem mu ptáka a táhla ho za sebou.
Jen jsme vstoupili do chatky, padla mi do oka tři k sobě sražená lůžka. Blonďatý, syn majitelů, vyhodil na verandu dva ručníky a nějaké oblečení, myslel na kamarády. Doufala jsem, že na ně bude myslet i pokud šlo o mne. Načež si mě rázně navigoval k válendám. Povalil mě jako nějakou vesnickou Máňu, ačkoli jsem byla o deset dvanáct roků starší. Nevadilo mi to, zdatné mládí jsem na sebe příležitostně pouštěla. Většinou jednorázově. Když jsem nadržená, neznám zábrany, vyhovuje mi ráznost.
Chytil mě za kozy.
„Pěkné?“ hýkla jsem.
„Ukaž píču!“
„No ne, to jsou výrazy! Kam na ně chodíš?“
„Nezdržuj! Ukaž píču!“
Roztáhla jsem stehna. Zálibně mlaskl, dolehl a už mi ho tam pasoval. Žádné zvláštní ohledy. Nastavila jsi, tak drž! Ale uměl, chlapec! Půjčil mi ho do čičinky až po kořen a důrazně mrdal. Také jsem neležela jako prkno. Supěl, funěl, chtěl se vytáhnout jako každý mladík, kterému se poštěstí jebat starší ženu. Stačilo by dvakrát třikrát ho v sobě důrazně sevřít a přidržet, ale odolala jsem. Noc byla mladičká, času dostatek.
„S tebou jsem se chtěl milovat už dávno,“ vydechl mi mezi kozy a olízl bradavku.
„Milovat?“ zeptala jsem se ironicky. „O lásku ti přece nešlo, jenom o šukání!“
„Kdykoli jsem tě viděl v plavkách, stavěl se mi do pozoru.“
„Šoustáš holky z vesnice,“ připomenula jsem. „Takže žádná nouze.“
„To není ono, to se nedá srovnávat.“ Chtěl něco dodat, ale jak jsem ho v sobě sevřela, nezvládl situaci. Zaplavila mě ohromná slast ze žáru, který ve mně vzplanul.
„Drž!“ sykl panovačně a znovu zachytil správný rytmus. Došlo mu, že se na můj vkus udělal trochu brzo, že nejsem holka na jedno číslo.
„Držím,“ řekla jsem nasupeně, aby mě moc nekomandoval.
Bral mě jako nějakou kurvu. Až to maličko přeháněl. Možná to tak nechtěl, ale ve mně takový pocit sílil. Jenže jsem byla značně nadržená. Pominula jsem to.
„Šoustáš ráda?“ rozvíjel zbytečnou konverzaci.
„Když chlap umí a moc přitom nekecá.“ Schválně jsem řekla chlap a zkřížila nad ním nohy.
„Dneska si užiješ!“
„To zní slibně.“
„Těš se!“
„S tebou?“ poštívala jsem.
„Jsme tři.“
„Umím počítat. Tři kluky zvládnu úplně hravě.“ Schválně jsem řekla kluky.
„Fajn.“ Charakter, ujistil se, že podržím i kamarádům a zahájil úpornou šoustačku. Měl výdrž, ale mužské tělo je pánem nad vůlí. Znovu mi vyleštil sklepeníčko a že nešetřil materiálem! Teklo to ze mne ven.
Zvedl se a zálibně mi prohmátl prsy.
„Máš parádní kopule!“
„Všechno mám parádní,“ řekla jsem a protáhla se, aby vynikly všechny komponenty mého těla.
„To je pravda,“ uznal. „Kýty, prdel… Přes tu ti to udělám, až dáš kámošům. Když budeš hodná a snaživá, užiješ si. Budeme tě oprašovat celou noc. Do své chaty půjdeš po břehu, nedoplavala bys.“
„Nezdá se ti, že to záleží i na mně?“
„Jasně, jenomže potřebuješ opíchat, takže ti můj scénář vyhovuje.“
Měl pravdu. Vždycky jsem byla pichna, co bych to zapírala. Jiná už nebudu. Se třemi jsem už spala a byli to zdatnější, obeznalí kanci, předávali si mě jako štafetový kolík. Pohrávali si se mnou ve dvojici a nakonec jsem těšila všechny tři najednou.
Blonďák se oblékl, otevřel dveře a zahvízdal. Přišli nahatí, se vztyčenými kopími. Zejména černovlasý působil nadmíru nadějně, měl dlouhý a silný klacek.
„Je vaše, pardi,“ řekl blonďák, jako kdyby jim předával ke správě dobyté území a zmizel v kuchyňce.
Černovlasý se na mne vrhl dost neomaleně. Stačila jsem zkřížit nohy, abych mu záměry maličko zkomplikovala.
„Nastav čurinku,“ vykřikl skoro rozzlobeně.
„Napřed ochutnám!“
„Cože?“ vyrazil udiveně, ale došlo mu to. Popolezl, zaklekl mi nad kozami. Pohrávala jsem si s tím jeho zázrakem rukama, olízla ho jako zmrzlinu, polkla. Zavřel oči, na tvářích mu cukaly svaly. Po chvíli jsem mu ozdobu vystrčila z pusy jazykem.
„Ještě!“ žadonil uchváceně.
„Už jsem okoštovala. Omrdej mě!“
Rozhodla jsem se, že jim budu za kurvu, užiji si, zaskočím je. Čekali něco jiného, něco extra.
Posunul se po mém těle níž a narazil mě. Jen jsem vyhekla. Cítila jsem tvrdý atak málem až pod srdcem.
„Natrhnu ti kundu,“ hrál si na Tarzana a dostal ruce pod můj zadek.
Zkoušel, co snesu, zkoušela jsem, co svede. Aby mě znemožnil, na to přece jenom neměl. Ohryzával mi ústa, ramena, kozy, mačkal mi zadek, píchal a píchal… Dokonce i vousama, zapomněl se oholit. Syčela jsem blahem, zaplavovaly mě vlny orgasmů. Ten hošan měl výdrž! Pro neukojené paničky ideální milenec. Měla bych ho dohodit některým kámoškám, které v manželství nedostávaly potřebný příděl sexu. O nějaké něžnosti ale asi nikdy neslyšel. Přirážela jsem jako zjančená a řvala: „Víc… víc… víc… ještě… nepřestávej… neudělej se… vydrž… dělej mi to!“ a takové ty pitominky, jaké my ženské pod chlapem plácáme, jaké slýcháme v erotických filmech. Přeháněla jsem, abych hošana vydráždila k ještě lepšímu výkonu a navnadila zbývající dva. Ostříhaný už ztrácel trpělivost. Chytil mě za chodidla, položil si moje nohy na ramena, osahával mi lýtka a stehna. Šroubovák mu stál. Najednou se zacukal, stříkal. To byla zásobička! Škoda, že tryskala naprázdno. Zachytila jsem pár kapek ústy, ostatní měl černovlasý na zádech, ale vůbec to nezaznamenal.
Blonďatý vyšel z kuchyňky s lahví koňaku. Cvakl si a přidržel mi hrdlo u úst. Zacukala jsem se, zahýbala tělem a černovlasý dokonal. Až jsem se otřásla, rozpoutalo se ve mně hotové peklo. Pálilo to, svrbělo. Blonďákovi už zase stál, natáhla jsem ruku a stiskla. Hodně pevně, zaryla jsem do něj nehty.
„Au,“ zaječel. „Ještě ho budu potřebovat!“
„Však já také,“ řekla jsem a pustila ho. „Slez, potěším kamaráda!“
Černovlasému se moc nechtělo, stále by ještě dokázal obskočit čtvrtinu početného harému, to jsem cítila. Ale nakonec mě uvolnil. Polaskala jsem jeho přirození oběma rukama. Stejnou péči jsem věnovala ostříhanému, to zabírá. Když se na mne položil, opatrně, zlehounka jako peříčko, sama jsem si ho zavedla. Dělal mi to snaživě, něžně a krásně. Tak, jak šoustá zamilovaný, který spatřuje v ženské něco jako bohyni. Zaplavil mě další orgasmus. Tak ohleduplně a přece důrazně mě už dlouho nikdo nešoustal.
„Nešetři ji!“ vybízel černovlasý. „Je to kurva a její krušina něco vydrží.“
„Pro tebe nejsem žádná kurva, cápku!“ křikla jsem.
„Slušná by třem maníkům nedala!“
„Neznáš ženské.“
„Tvou krušinou muselo projet něco rychlíků a pomalých náklaďáků.“
„Nežvaň!“ okřikl ho blondýn. Asi se obával, abych se neurazila a nezdrhla jim. Měl na mne znovu pořádný zálusk a netajil to. Snad litoval, že mě nemá jen pro sebe. Za normálních okolností bych to tak zaválela, ale potřebovala jsem si zařádit.
„Ani bys je nespočítal,“ řekla jsem černovlasému. „Trochu se uklidni, však se dočkáš, býčku!“
Ostříhaný se nechal vyhecovat. Zrychlil, ale zase si šoustal po svém, přizpůsobovala jsem se a předstírala maximální vzrušení. Obličeji jsem dala mimikou zabrat, také hlasivky si přišly na svoje. Řvala jsem: „Krásné… úchvatné… fantastické… jebej mě… děláš mi to jako stroj… děláš mi to královsky.“ Zmítala jsem hlavou, vlnila tělo, sténala jako v agonii a dovedla ostříhaného do cíle. Opouštěl mě šťastný, ale totálně vyčerpaný. Nedivila jsem se, dal si na mně záležet.
Blonďák si ještě jednou cvakl a pak láhev kolovala. Roztáhl mi stehna a lil koňak na kundu. Lehce to pálilo. Rozevřel ji dvěma prsty a zase lil, kapku po kapičce. Pálilo to víc, ale bylo to nesmírně příjemné, chladivé a dráždivé.
„Abys byla voňavá,“ usmíval se od ucha k uchu, jako kdyby přišel na něco nového. Jenže kundičku mi už desinfikovali dražším pitím. Zastrčil do ní ukazováček.
„Už jsem pár čurinek viděl, ale tahle je nejrozkošnější a největší. Zaslouží si dobré napojení.“
„Zaslouží si ptáka,“ uryl černovlasý. „Potřebuje to.“
„A jak,“ vydechla jsem souhlasně. „Nejsi ovšem na řadě.“
„To je vedlejší!“
„To není vedlejší,“ namítla jsem. „Potěš ho dlaní!“
„Na to nejsem!“ vztekal se.
Blonďák zasáhl, ujal se svého práva.
„Otoč se! Slíbil jsem ti to zezadu.“
Vrhli se na mne, obrátili na břicho, osahávali, líbali, cucali… Vydržela jsem snad deset minut, aby si užili. Nebylo to nepříjemné, taková pozornost ženské vždycky polichotí. Jen si počínali moc bezprostředně, chyběla tomu stopa rafinovanosti a promyšlenosti. Pak už nevydržel blonďák. Udělal si prostor, dolehl, druzí dva mi roztáhli nohy, blonďák mě políbil mezi lopatky a zkusil nasadit zezadu. Nešlo mu to. Pomohla jsem mu rukou.
„Máš na to patnáct minut,“ zabručel černovlasý.
„Každý na to máte čtvrthodinku,“ řekla jsem, aby se nakonec nepoprali.
Vystříkali mě všichni tři, ale nebylo to nic slavného. Pospíchali, aby uvolnili kurt kamarádovi, nebo už byli znavení?
„Chce to kafe,“ řekla jsem, aby si kapánek odfrkli a zase svedli řádnou jízdu. O nějaké jalové opíchávání jsem nestála. Když už – tak už! Vlastně jsem se trochu mstila svému ušlápnutému ženatému milenci, který se na mne vykašlal.
Pila jsem kafe na posteli, vsedě, dala si záležet, aby měli na očích mou chloubu – poprsí. Nedopila jsem. Blonďák si lehl a táhl mě na sebe. Roznožila jsem a než jsem se nadála, černovlasý do mne zastrčil svůj obušek. Bylo to na mně. Blonďák skučel rozkoší, když jsem na něm rajtovala. Dávala jsem si záležet, aby to při každém dosednutí řádně zamlaskalo. Druzí dva mě osahávali a olizovali, zejména kozy je fascinovaly. Čekala jsem, kdy některého napadne, že mám ještě jednu skulinu k použití. Sama jsem jim to nepřipomínala. Zatím.
Zdřímli si až do svítání. Krátce, kratičce. Ostříhaný mě vzbudil vskutku svérázně. Přejížděl mi po rtech zduřelým žaludem. Lapla jsem po něm. Probudili jsme blonďáka. Zastrčil mi do krušiny prst a vyvedl mě na vrcholky hor. Zkrátka to uměl. Dokázal víc než robertek.
Dopoledne jsme se povalovali a převalovali, kolem rybníka seděli rybáři, nemohla jsem domů. Nahá vůbec ne a nápadná bych byla i ve vypůjčeném oblečení. Pomrdávali mě, hráli si s mým tělem. Černovlasý mě přefiknul vkleče zepředu i zezadu. Válel, ale příliš mi mačkal kozy, musela jsem ho okřikovat. Jednu chvíli si mě položili na stůl a střídali se. Ostříhaný si mě vyčíhal před onou místnůstkou, přitiskl mě kozama na zeď a udělal mi to zezadu na stojáka s celou parádou.
Blonďák připravil oběd. Chutný, vyučil se kuchařem. Jedli jsme nazí. Každou chvíli mi někdo strčil mezi stehna nohu a jezdil mi prsty po kundě. Začínala jsem pociťovat, že mám dost. Přestávalo mě bavit, být těm třem hračkou.
„Co takhle sendvič?“ navrhl černovlasý.
„Udělej si ho sám,“ odsekl blonďák, který hned nepochopil.
Černovlasý mě plácl po zadku.
„Myslím na ní, troubo!“
„Nikdy se nezříkám žádné lahůdky,“ řekla jsem a předstírala nadšení. Stejně by si mě položili a vyřádili se, tak ať to probíhá podle mého.
Rozvalil se. Napíchla jsem se a blonďák dolehl na moje zadní partie. Zavrtěla jsem zadkem. Nasadil, zajel… Kdyby věděli, jak to mám tím způsobem ráda. Když mě šoustají dva chlapi najednou, připadám si jako v jednom ohni. Ostříhaný závistivě přihlížel, tak jsem mu začala zpracovávat oře rukou. Tři najednou, to zmákne jen ostřílená pichna a zvládla jsem to hravě.
Napřed jsem udělala ostříhaného. Pochopitelně, ruční práce má svérázný půvab, žena ji dokáže protahovat nebo podstatně zkrátit. Potom skončil blonďák, přemohla ho představa, kam mi ho strká. Černovlasého jsem dovrtěla sama, byl ze silami u konce, frajírek. Vděčně mi políbil obě bradavky.
Za soumraku se břehy vylidnily. Snažili se mě zadržet, ale vymluvila jsem se, že čekám návštěvu, a kdybych nebyla na chatě, nastala by sháňka.
„Ještě orál,“ žadonil černovlasý. „Jen takový docela malý orálek. Máš taková nádherná ústa, jako stvořená pro orál.“
„Orál nevedu,“ prohlásila jsem rozhodně. „Vzít ho do pusy během milování, to ano, ale jen tak sólově? Ani nápad!“
Vzdali to. Vyšla jsem z chaty jako námořník z lodi. Hodně zeširoka. Stehna jsem nedala k sobě, tak jsem byla vyšoustaná. Dočista vykotlaná. Tělo jsem měla samý cucflek, modřinu, otisk zubů.
Voda mě vzpamatovala. Osprchovala jsem se. Sotva jsem přetáhla přes hlavu noční košilku, někdo zaklepal na okno. Poodhrnula jsem závěs. Ostříhaný!
„Pusť mě dovnitř,“ šeptal prosebně.
Neodolala jsem. „Kde máš ostatní?“
„Šli na pivo. Já raději půjdu na tebe.“
Bylo mi líto vystrčit ho za dveře. Pomilovali jsme se náramně něžně. Za odměnu jsem mu vystřihla perfektní ruční práci, jako z partesu.
„Tohle je nejkrásnější den v mém životě,“ přiznal upřímně.
Uvědomila jsem si, že můj také. Pokud jde o sex. Pak jsem ostříhaného vystrnadila. Příliš se mu nechtělo. Stačilo docela málo a vyznal by mi lásku, pitomeček. Chtěl mi ještě aspoň jednou vylízat pampelišku, ale zaslechla jsem přijíždět auto. Motor měl charakteristický plechový zvuk. Poznala jsem, že přijíždí můj dlouho očekávaný pravidelný obskakovač. Ta jeho chlípná běhna mu určitě dala zabrat, než ho milostivě pustila za rybami. Byla jsem ušoustaná, přetažená a naštvaná. Naschvál jsem mu otevřela nahá. Zíral na mne jako na zjevení.
„Co se ti stalo?“ zeptal se a dotkl se špičkou prstu cucfleku na pravém ňadru.
„Samé krásné a příjemné věci,“ řekla jsem, zhoupla se v bocích, maličko se předklonila a zavrtěla zadkem, jako kdyby mi ho tam někdo neviditelný zezadu presoval.
„Někoho tady máš?“
„Měla jsem.“
„Ty jsi… s někým…“ Nešlo mu to na rozum.
„Se třemi. Mladí, ochotní, dychtiví, zdatní, nadržení, a co především, byli po ruce.“
„Nemohl jsem se dřív trhnout,“ hájil se nejapně.
‚Jebal jsi tu svou…“
„Má takové dny. Však víš. Ráno, v poledne, večer, po půlnoci…“ Vypadalo to, že se lituje, jaký je chudák, když je nucen obskakovat tu svou pikslu.
„Vrať se k ní, abys nechyběl, kdyby to na ni zase lezlo. Se mnou si neužiješ ani ň. Mám píču vymletou na ultimo.“
„Musíš mluvit tak hrubě?“
„Kdybys slyšel, jak jsem řádila, když jsi nejel a nejel!“ pronesla jsem a protáhla se, vypjala poprsí, aby viděl, co ztratil. Předpokládala jsem, že se naštve a udělá čelem vzad. Jenže pohled na moje mnohokrát poznamenané tělo zapůsobil opačně, vzbudil v něm jakési atavistické pudy. Vzrušil ho. Postrčil mě dovnitř, bleskurychle se zbavil oblečení, povalil mě na podlahu a předlouze mě šoustal. Ale mezi námi, každý z těch tří mládenců byl jiný kadet…