Specialista se vyspal špatně a do práce jel s nechutí. Služební Nivu mu sebral šéf do terénu a osmatřicítka tramvaj byla narvaná, jako vždycky po ránu. S úlevou z ní vypadnul, nadechnul se mrazivého vzduchu a chvíli přemýšlel, nemá-li si dát jedno napěněné na srovnání. Stále nerozhodnut popošel pár kroků ke Kalnému oku a oknem se podíval dovnitř.
Pivo už přivezli a také pár ranních ožralů stálo u stolků s půllitry v ruce a sušenými rybami na novinách před sebou. Zvedl se mu žaludek. Odstoupil od výlohy a otočil se. Raději si dá panáka bílé v kanceláři. Cestou si u stánku koupil noviny a krabičku bělomorek. Po krátkém přemýšlení si jednu zapálil a pomalu se loudal rozblácenou zkratkou do práce. Na bráně vytáhnul propustku s širokým červeným pruhem, mávnul s ní strážnému před očima a zasunul ji do turniketu. Světýlko přeskočilo z červeného políčka do zeleného a turniket se s cvaknutím pootočil. Expert vytáhnul propustku, prošel turniketem a z kaslíku s poštou si vytáhnul tlustý svazek materiálů ze spisovny. Típnul papirosu a v chůzi rozlomil pečeti. Materiál v deskách ho nijak nenadchnul, zase separatisti. Expert neměl fanatiky v lásce, obvykle špatně spolupracovali a přidělávali mu práci. To by se za starých časů stát nemohlo, zabručel si pro sebe a odpečetil kancelář. Odemknul dveře a s myšlenkou na to, že další pracovní den definitivně začal vešel dovnitř.
Kancelář byla na místní poměry vcelku čistá a moderně vybavená. Specialistu to stálo nemálo úsilí, aby své šéfy přesvědčil o oprávněnosti svých požadavků. Jejich argumenty o tom, že kus kabelu a těžké rukavice vždycky sloužily dobře a jemu také poslouží ho doháněly k rudé mlze před očima. Expert se během studií hodně setkával s cizinci a získal tak poměrně jasnou představu o tom, jak má vypadat kancelář i její speciální vybavení. Navíc měl (dle názoru mnohých sobě na škodu) i bohatou fantazii a poměrně slušnou jazykovou výbavu, umožňující mu doplnit si znalosti i z nekonvenčních zdrojů. Sundal si těžký kožich z korejského psa, pověsil ho do skříně a nalil si panáka vodky. S ním si sednul za stůl a dal se do studia spisu. Problém se ukázal zajímavější, než se jevil na první pohled. Především nešlo o zviadisty, jak napovídalo označení na deskách, ale o čečenské autonomisty. Spisovna to zase zbodala, jestli takhle bude vypadat celý spis, potěš pánbůh… ale z druhé strany, zviadisté by byli horší. A navíc, ta skupina byla velká, dobře organizovaná a smíšená. Expert dopil a na telefonu stiskl tlačítko Služba. Za několik okamžiků se seržant dostavil s rázným zasalutováním. „Pohov!“, zavelel mu expert otráveně, na vojenské parády si nikdy nepotrpěl. „Začneme od ženských, jako obvykle.
Přiveďte sem Achmadulinovou a ať ji doktorka vycévkuje. Klystýr dostala?“ Seržant kývl a zmizel. Expert vytočil ošetřovnu. „Majorku doktorku Vakulovskou, prosím.“ -„Lékařský úsek, Vakulovská u telefonu!“ -„Zvláštní útvar. Paní doktorko, včera jsme dostali skupinu z Grozného, jak na tom jsou?“ -„Vypadají zdravě, můžeš pracovat bez omezení. Večer dostali všichni klystýr a dva kubíky memorazinu, k pití jen čaj, teď ráno jenom vodu a adrenalin s kofeinem po kubíku, zkolabovat by ti neměl nikdo.“ -„Dobré zprávy, ještě mi je prosím tě vždycky vycévkuj, než mi je služba přivede, víš co mi dalo práce dokopat dílny k pořádným elektrodám, a stejně mi je neudělali z nerezu, s tím by v Íránu nepracoval ani řezník.“ -„Jak je ctěná libost, pane, předpokládám že začneš se ženskými – a vida, Gavril je tu, za chvíli ti ji pošlu. Mimochodem, je to kus!“ Expert se podíval na hodinky a zapnul magnetofon. „Dnes je desátého prosince, osm hodin dvacet minut. Probíhá šetření ve věci skupiny separatistů z Grozného, Čečenská autonomní oblast, jednací číslo RJ 3712-97. Šetření provádí zvláštní útvar Lefortovské vazební věznice. Výslech konvenčními metodami nepřinesl očekávané výsledky. Vzhledem k vysoké nebezpečnosti zadržených a možnosti zneužití štěpných materiálů, doložené svědecky vydal státní zástupce souhlas číslo jednací OS 2282-97 k nasazení prostředků zvláštního útvaru.“ Dveře se otevřely a vešel seržant s vyslýchanou. Doktorka měla pravdu, Achmadulinová byla kus. Podle protokolu o zadržení jí bylo třiadvacet let, svobodná, výška 170 centimetrů, váha 54 kilo, štíhlé postavy, černé vlasy, hmědé oči, lícní kosti vystupující, kavkazský nos, zuby v pořádku, plomba na čtyřce vlevo dole, zvláštní znamení žádná. Momentálně na sobě letní barevně potištěné šaty, ve kterých ji OMON zřejmě zadržel. Expert si pomyslel, že by už bylo na čase zavést pro vyslýchané jednotnou uniformu, nejlépe s pruhy. Vlastní šaty podporují identitu a narušují proces vytváření pocitu beznaděje a jediného východiska ve spolupráci. Bude to muset znovu zdůraznit na poradě vedení, těch pár rublů by hospodářské oddělení mělo uvolnit.
Pak si vzpomněl na svůj boj s dílnami o nerezové elektrody a vrátil se na zem. „Jste Galina Tarikovna Achmadulinová, narozená v Grozném 5.6.1974, trvale bytem v Něvské ulici číslo popisné 24b, vchod 2, byt 18?“ Mlčení a vzdorný pohled. „Vyšetřovaná neodpovídá. Máme tedy za to, že skutečně jde o jmenovanou Achmadulinovou. Byla jste zadržena v souvislosti s krádeží jaderného materiálu z úložiště vyhořelého paliva v Novokirovsku a s důvodným podezřením, že v rámci organizované skupiny chcete pomocí tohoto radioaktivního materiálu způsobit těžkou újmu velkému množství lidí a dále způsobit závažné národohospodářské škody. Ptám se vás proto, sdělíte orgánům, činným v trestním řízení místo, kam vaše skupina zcizený štěpný materiál ukryla, jaké jsou vaše další plány s ním a které další členy vaše skupina má?“ Achmadulinová zvedla hlavu. „Jsme vlastenci a nic ze mne nedostanete“, prohlásila rozhodně. Expert si rychle v duchu vyhodnotil její odpověď. Jen zdánlivě neobsahovala žádnou použitelnou informaci. Ve skutečnosti si pro sebe mohl učinit hned dva významné závěry. Slečna Achmadulinová je fanatička (že by náhradní program namísto partnera – na Kavkazu už je stařena) a tuší, že nejde o normální výslech. Zkombinovala si zvláštní proceduru na ošetřovně s jeho zeleným pláštěm a zvukotěsnými dveřmi? Zvláštní výbavu zatím nemohla vidět. Nic nového pod sluncem, fanatici jsou, alespoň ze začátku, tvrdý oříšek. Času je dost, pomyslel si, možná ten dnešek nebude tak úplně zahozený, jak to od rána vypadalo. „Jste si vědoma toho, že můžete být na základě souhlasu státního zástupce vyslýchána s pomocí zvláštních technických prostředků?“ „Mučit mne můžete, ale nic platné vám to nebude, nedostanete ze mne ani slovo.“ Ano, ví o co jde, pomyslel si expert. Je inteligentní. Možná by bylo vhodné přípravu a premedikaci dělat až ráno před výslechem v rámci kvazi přijímací prohlídky. Ale nevadí, odvaha z počátku se většinou rychle rozplyne, někdy už při úvodním seznámení s instrumentoriem.
„Seržante, začneme“, oslovil přátelsky službu, „připravte první stupeň“. Seržant zasunul závory na vstupních dveřích a přešel k zástěně, přepažující místnost. Shrnul těžké zelené závěsy na stranu a stiskem tlačítka přesunul poloviny zástěny ke zdi. Rozsvítil pracovní osvětlení a táhlem spustil žaluzie v oknech. Expert mu podal klíčky od rozvaděče. Seržant odemknul rozvaděč a odjistil obvody stolu. Vrátil klíčky expertovi a beze slova přešel za vyslýchanou. Achmadulinová se dívala do místnosti a i pod opálením a snědou kavkazskou kůži zbledla. Ruka, kterou žmoulala lem kapsy letních šatů se jí nervózně chvěla. „Znovu se vás ptám, budete spolupracovat při objasnění vaší činnosti?“, zeptal se expert měkce. Žena neodpověděla, oči sklopené k zemi. „Svléknout!“, vypálil neočekávaně expert. Nechápavě pozdvihla oči a podívala se mu do tváře. „Jsme přece civilizovaná země, to… to… to nemůžete, já žádám přítomnost svého právníka!“ „Svléknout“, zopakoval nevzrušeně expert, „šaty a prádlo dolů, veškeré kovové ozdoby také, odevzdat seržantovi“. „Já odmítám, to je porušení veškerých zásad právního státu!“ Expert pokynul rukou. Seržant si dívku lehce otočil k sobě a hřbetem ruky ji udeřil přes tvář, vteřinu počkal a pak ji udeřil z druhé strany. Dívka zděšeně vykřikla. „Svléknout“, pronesl expert klidně potřetí. Dívka si pomalu rozepnula šaty a rozhlédla se, kam je pověsit. Seržant natáhnul ruku a šaty hodil přes věšák. Dívka stála v úřední polovině místnosti v krajkové podprsence a domácky vypadajících kalhotkách s drobnými modrými kvítky. „Prádlo taky“, pronesl klidně expert. „Seržante…“.
Dívka rychle sáhla za záda a rozepnula si podprsenku. Na tvářích jí nabíhaly červené otisky seržantových vypracovaných kloubů. Dívka si stáhla ramínka podprsenky přes paže a paže zkřížila přes nahá prsa. Podprsenka spadla na podlahu. „Sundejte si i kalhotky a kovové ozdoby, včetně náušnic a prstýnků. Pak se postavte tři kroky před stůl, ruce za záda, mírný stoj rozkročný, paty k sobě, špičky od sebe. Mluvit budete, až vás vyzvu.“ Dívka zmateně sundala prstýnek se zeleným kamenem, vyvlékla z uší náušnice a přetáhla přes zápěstí tepaný náramek v podobě hada. Expert se pro ozdoby natáhl a do zápisu nadiktoval: „U vyslýchané odebrány kovové předměty v následujícím množství – prstýnek stříbrný, pravděpodobně s malachitovou ozdobou, pár zlatých náušnic s kotvou a křížem, stříbrný tepaný náramek ve tvaru svinutého hada. Tak, ještě kalhotky“, pronesl stejným tónem. Dívka si jednou rukou začala stahovat kalhotky, druhou rukou si stále přikrývala prsy. Expert si pomyslel, že s kavkazankami je přece jenom jednodušší práce, než s evropankami. Ty nahotě přivykly a odebrání oblečení pro ně nepředstavovalo stresující faktor. Možná, že tuhle stud přinutí spolupracovat. Dívka nyní stála schoulená, jednu ruku přes bradavky, druhou si přikrývala klín. Expert ohodnotil její postavu – doktorka měla pravdu. „Seržante, postavte slečnu do správného postoje“, přikázal. Seržant nacvičeným pohybem uchopil dívku za zápěstí a zkroutil je za dívčina záda. Z kapsy vytáhnul protáčecí náramky, jeden zacvakl dívce přes zápěstí, rychlým pohybem jí zkroutil druhou ruku a zacvakl pouta. Pak jí rozkopnul nohy od sebe a netečně se vrátil na své místo dva kroky za vyslýchanou. Expert pochvalně přikývl. Z těch lidí, které ke zvláštnímu oddělení posílaly útvary byl tento seržant nejlepší – ostrý, a ne zbytečně surový. Dívka si ani nestačila uvědomit, co se děje a měla nasazena pouta v poloze, která pro ni měla být ponižující, svlečená a rozkročená s rukama za zády před dvěma cizími muži. Zdálo se ale, že na tuto kavkazanku obvyklá metoda nepůsobí. Expert zkušeným zrakem uviděl, jak se jí rozšiřuje chřípí a zorničky, zrychluje dech a ježí zlatavé chloupky na pažích. Žvýkací svaly jí naběhly, jak zaťala zuby.
Teď to nebyl zmatený uzlíček nervů, ale hrdá horalka, připravená k boji. Příprava se ukázala kontraproduktivní, ale to se občas stává. Expert si pro sebe udělal poznámku, že může jít i o efekt adrenalinu z premedikace a rozhodl se, že adrenalin bude nasazovat selektivně, jenom u slabších jedinců. „Tak už jsi se vynadíval, chlíváku?“ zeptala se posměšným tónem. Expert to přešel mlčky, vyslýchaní se o něm málokdy vyjadřovali lichotivě. Zřejmě nastal čas na další krok podle metodiky, nicméně metodiku psal expert sám a mohl si dovolit ji porušovat. „Bude to bolet, moc bolet a nepůjde to zastavit“, řekl „nechcete přece jenom spolupracovat?“ „Chcípni, hade, nic nepovím“, odpověděla vztekle. Adrenalin, přece jenom adrenalin, poznamenal si pro sebe specialista, je to fanatička. Budeme se držet metodiky. Vstal od stolu a přešel do speciální části místnosti. Po krátkém přemýšlení se rozhodl pro fixační stůl, už proto, že modifikované gynekologické křeslo by Achmadulinové přineslo pocit něčeho známého. Možná předpokládá, že ji znásilní nebo budou bít a fixační stůl v ní probudí požadovaný pocit nejistoty. Pro další postup k ní přístup zezadu nepotřeboval. Vyvezl stůl pod reflektor a zaaretoval kolečka do jamek v podlaze. Odpojil gynekologické držáky kolen a kotníků a místo nich nasadil kloubové poutací desky. Sundal igelitový potah ze střední části stolu a do zámků usadil zádovou elektrodu. Přivezl si generátor k pravé ruce a s galantním úsměvem pokynul dívce rukou: „Prosím, udělejte si pohodlí“.
Achmadulinové vyrazil na čele pot, bleskurychle se otočila a skočila ke dveřím. Seržant stejně bleskurychle natáhnul ruku a chytil dívku kolem pasu. Jako hračku ji přenesl ke stolu a nic nedbaje na její zuřivé kopání a prskání, položil ji na stůl a přitisknul. Expert přitáhnul dívce levý kotník k desce, přešel na druhou stranu stolu a přichytil řemenem druhý kotník. Seržant mezitím rozepnul dívce pouta na pravé ruce a levou ruku připnul náramkem k desce. Expert od seržanta převzal volnou dívčinu ruku a zafixoval ji na své straně. Oba pak přitáhli řemeny nad dívčinými koleny a lokty a seržant zaklapl obruč kolem pasu. Zkontroloval utažení pout a odstoupil. Expert zasunul klíčky do generátoru a zapnul napájení. Panel přístroje ožil. Expert přešel ke stolu s upoutanou dívkou a pedálem si stůl přizvednul do pohodlné výšky. Nerad pracoval sehnutý. Odjistil poutací desky a dívku si prohnul do pohodlné polohy, hodně v kolenou a méně v kyčlích, trochu víc v pase. Desky od sebe odklonil tak, aby měl pohodlný přístup k vagíně. Rozevřel stydké pysky a prohlédl si ji. Panna nebyla. Pochvu měla křečovitě sevřenou, malé pysky trochu naběhlé, poštěváček zvětšený. Naklopil trochu dopředu celou desku, aby dívka dobře viděla na generátor a na jeho ruce. Zaaretoval volné prvky a konverzačním tónem se zeptal: „Leží se vám pohodlně? Nechcete si raději popovídat někde jinde?“ Bylo vidět, jak dívka napíná svaly, aby se netřásla. „Nic nevím a nic vám neřeknu“, zašeptala. Expert mlčky přešel ke stojanu s příslušenstvím a vybral si vn elektrodu se spouští a tenkým hrotem. Zasunul konektor do panelu a nastavil dvacet kilovoltů na milisekundu. Zkontroloval připojení zádové elektrody a přešel ke stolu. Dívka jeho počínání sledovala s rozšířenými zorničkami.
Levou rukou od sebe odtáhnul labie a odhalil dívčin poštěváček. Škubla pánví, pokusila se ucuknout, ale obruč ji spolehlivě fixovala. Hrotem elektrody přejel dvakrát přes uzdičku klitorisu a pak stisknul spoušť. Dívka vyjekla. Zvedl hlavu a podíval se jí do tváře. Oči měla pevně zavřené a brada se jí chvěla. „Dívejte se na mne“, řekl. Nereagovala. Přitisknul hrot k poštěváčku a přitlačil. „Dívejte se na mne! Budete spolupracovat?“. Ticho. Stisknul spoušť. Její tělo sebou škublo a otevřela oči. „Nebudu“, procedila skrz zuby. Expert se otočil k panelu a nastavil tříjiskrové série na dvaadvacet kilovoltů. Povytáhl levou labii, aby odhalil sliznici a bez výstrahy stisknul tlačítko. „A – A – A -áááááá“, zaječela. Přejížděl elektrodou po labii a klitorisu a cítil, jak se napíná a zadržuje dech. Zastavil hrot na žaludu poštěváčku a přitlačil. Uslyšel, jak zasykla bolestí a hrot chvíli nechal na místě. „Pořád nic?“, zeptal se. „Dobrá.“ Odložil hrot do stojanu a vypnul vysoké napětí. Otevřel skříňku a prohlížel si sadu vaginálních elektrod. Chvíli přemýšlel o nasazení elektrody s tupými hroty, ale pak ji zavrhnul. Ještě je příliš brzy a třeba se rozpovídá. Vybral si hladkou bipolární číslo tři. Pečlivě natřel elektrodu vodivou pastou a přistoupil ke stolu. Viděl, jak dívka stáčí hlavu na stranu. „Dívejte se na mne, neotáčejte hlavu. Jistě nechcete, aby vám seržant o víčko uhasil papirosu….“ Váhavě otočila hlavu a oči se jí rozšířily při pohledu na lesknoucí se kov. „Budeme si spolu povídat o ukradeném palivu z Novokirovska?“, zeptal se expert. Opět se zatvrdila. „Ne!“, odsekla. Expert pokrčil rameny a pomalu, šetrně zasunul elektrodu až po vymezovací límec. Odpojil modrý vodič od zádové elektrody a zasunul ho do modré zdířky na vaginálce. Červeným kablíkem spojil druhou elektrodu s generátorem.
Nastavil napětí na 36 voltů bez omezení proudu a zapnul napájení. Na první pohled se zdálo, že je to málo, dívka cítila jen lehké brnění, spíš stimulující, než nepříjemné. Expert ale věděl, že vaginální sekret brzy poměry změní a pozorně sledoval miliampérmetr. Nechtěl ji popálit předčasně. Kvůli elektrolýze zapnul pomalé přepínání polarity a zapálil si bělomorku. Druhou nabídnul seržantovi. Společně pozorovali Achmadulinovou, jak se začíná svíjet na desce a snaží se vytlačit ze sebe trojku vaginálku. „Snažíte se zbytečně, slečno, ta elektroda má zúžení kolem límce a přesně v tom místě se vám stahuje svěrač, takže si to spíš zhoršujete. Zkuste se uvolnit a myslet na příjemné věci, třeba na to, jak mi vykládáte o tom, kam jste schovali ty uranové tablety.“ Proud dosáhl dvacíti miliampér a dívka začala sténat mezi zaťatými zuby. Svaly na stehnech se jí napínaly a malé pysky získávaly stále jasně červenější barvu. Na třicíti miliampérech expert típnul papirosu a zapnul omezení proudu. Podíval se na dívčinu vulvu a posunul regulátor proudu trochu zpátky. Poštěváček teď naběhl do velikosti fazole a vysunul se z uzdičky. Je to zvláštní, pomyslel si expert, oč mají kavkazanky delší klitoris, než evropanky. Z dívčiných úst se ozývalo hluché vrčení, promísené steny. Expert cvrnknutím palce vypnul proud. Dívka úlevou vydechla. „Tak vidíte, máte to za sebou. A teď, kde je to palivo?“, zeptal se specialista dobrácky. „Nevím nic o žádném palivu“, zašeptala dívka. Obličej měla pokrytý krůpějemi potu, tmavé vlasy jí zplihly. Expert se rozhodl dát jí pauzu. Odpojil trojku a vytáhnul ji ven. Elektroda byla horká. Expert ji ponořil do umyvadélka s propylem a pečlivě očistil. Kdyby tak byly nerezové, pomyslel si teskně a vrátil osušenou elektrodu do přihrádky.
Expert přešel ke stolu a důvěrně položil dívce ruku do rozkroku. „Nepůjde to přece jen po dobrém?“, zeptal se a lehounce ji pohladil. Hned nato si uvědomil, že udělal chybu. Toto je horalka, a já to zkouším podle metodiky jako na nějakou moskvanku, pomyslel si otráveně. Nemýlil se, dívka prudce zvedla hlavu a vykřikla: „Třeba mně zabij, ale tu radost ti neudělám!“ Expert stáhnul ruku. Ostatně, jsou i jiné prostředky, i když po dobrém to mohlo být k oboustranné spokojenosti, tedy skoro, ale třeba by jí prokurátor udělal sazbu.
Expert otevřel vychlazený tarchum a nalil si do skleničky. Pivo by bylo lepší, ale radši si ho pošetří, dnešek může být dost dlouhý. Otevřenou láhev nabídnul seržantovi. Ten se s chutí napil a vrátil láhev do ledničky. Expert mezitím postavil skleničku na psací stůl a přešel do zvláštní části místnosti. Pootočil si stůl tak, aby měl hrudník děvčete pod reflektorem. Prsy měla pokryté krůpějemi potu, bradavky vztyčené. Vybral si hladké svorky, ne moc napružené a ze stojanu si tentokrát vzal impulsní kabely. Přistoupil k dívce a natřel jí bradavky elektrodovou pastou. Cítil, jak mu tuhnou pod rukama. Chytil levou bradavku mezi prsty, potáhl za ni a těsně nad dvorec připnul svorku. Dívka zakňučela bolestí. Nevěnoval tomu pozornost a zopakoval postup s druhou bradavkou. Do svorek zasunul kabely a s volnými konci přešel ke generátoru. Zapnul vysoké napětí a připojil kabely do universálního kanálu. Zapojil zádovou elektrodu a do druhého kanálu si připojil kablík s jemnou ozubenou svorkou. Ten dívce připnul na uzdičku klitorisu. „Ááááá-u-ú-ú-ú“, vykřikla zděšeně, když se jí svorka zakousla do citlivé tkáně. „Dívejte se na mně, prosím. Tento regulátor určuje napětí, tento proud, tento délku impulsu.
Tato sada tlačítek slouží k určení dráhy impulsu. Počet impulsů v dávce je náhodný. Já mohu začít. Nechcete mi něco říct?“ Chvíli počkal a když se nedočkal odpovědi, stisknul tlačítko. Její prsy sebou škubly a dívka zařvala bolestí. Přehmátl na vedlejší tlačítko a přidržel ho. Svaly pod pravým prsem se napjaly a dívka se v poutech prohnula doprava, jednou, dvakrát, třikrát. Přehmátl a tělo na stole se pokusilo svinout do klubíčka, řemeny se dívce bolestivě zařízly do paží a nohou. Expert snížil napětí, nastavil omezení proudu na 30 mA a přepnul impulsní generátor na ruční spínání. Navolil si dráhu mezi klitorisem a oběma bradavkami a stiskl klávesu. Dívka zasténala, prsy jí začínaly nabíhat. Obě bradavky teď měly malinově červený odstín, dvorce byly nalité a na spodní straně prsů zřetelně vystupovaly žíly. Expert pustil tlačítko a dívka vydechla. Sejmul krokodýlek z uzdičky a dotknul se s ním žaludu. „Ne, to ne, prosím néééé“, vykřikla. „Copak, máte problém?“, zeptal se expert mírně. „Povězte, co vás trápí, není to svědomí? Zkuste si třeba uvědomit, kolik lidí může být nešťastných, pokud se to palivo dostane do nepovolaných rukou…“, zkoušel to přátelským hlasem. Dívka nereagovala, dívala se mimo něj strnule rozšířenýma očima a zdálo se, že jeho slova nevnímá. „Nemáte šanci na úspěch, dřív nebo později ten materiál stejně najdeme, třeba radiometrem z vrtulníku, ale vy si tím přiděláte nepříjemnosti, veliké nepříjemnosti.“ Podíval se na ni a zamyslel se. Je nalomená, ale na rychlý výsledek to nebude. Zjevně se bojí silné bolesti a myslí si, že menší dávky zvládne. Je to takový ten typ, na který by platilo rozpálené železo a inkvizice blahé paměti. O železe by sice mohl něco povídat, ale jeho nadřízení by nic podobného neschválili, alespoň v této fázi ne.
Připomněl si pro sebe instrukci, že nemá být vidět žádné poranění a vrátil elektrodu na místo do stojanu. Tahle dráha počká. Pokynul seržantovi a uvolnil dívce pravou nohu z řemenů. Seržant přistoupil a dívce nohu přidržel. Expert mlčky ohodnotil vojákovu přípravu a pro sebe si pomyslel, že by ho měl navrhnout na povýšení. Uvolnil polohovací desku od stolu a na její místo zaklapl gynekologickou opěrku. Zafixoval dívčinu nohu a zopakoval výměnu na druhé straně. Achmadulinová teď ležela na zádech s široce roztaženýma nohama, pokrčenýma v kolenou, řemeny kolem stehen nad koleny a kolem kotníků. Expert si přizvednul stůl a mírně jej naklonil dozadu. Z police sundal pomocná ramena, nasadil je na opěrky nohou a utáhnul šrouby, opatrně, aby nepoškrábal nikl. Kolegové ve světě mají rychloupínače a tvrdě chromované díly, pomyslel si rozladěně a dotahoval objímky. Přitom by to bylo tak jednoduché, excentr na páčku, jednoduchý excentr a povrchově ho zakalit, aby se neomačkával. Otevřel skříňku a z věšáku sundal dvě široké samosvorné chňapky. Jednu přiložil k dívčině pysku a zkusil ho zachytit – pootevřel čelisti, nasadil svorku na labii a zatáhl. Dívka vykřikla bolestí a svorka s cvaknutím sklouzla z labie, pokryté sekretem. Expert vrátil svorky na místo a vybral si jiný pár s vnitřkem čelistí pokrytým plstí a stavitelným sevřením. Nasadil levou svorku a šroubem stahoval čelisti, dokud dívka nezačala syčet bolestí. Svorku zaháknul do pružného lanka a jeho druhý konec připnul k pomocnému rameni. Stejně osadil i pravou svorku. Připravil si nůžkovou svorku s rozšířeným koncem, zachytil ji za malou labii a lankem vytáhnul do strany. Zopakoval postup na druhé straně a spokojeně se zahleděl na své dílko. Dívčina pochva se před ním doširoka otvírala, sliznice se leskla krůpějemi sekretu, labie překrvené, klitoris vyčnívající z uzdičky.
Svaly na stehnech se dívce napínaly jak se pokoušela potlačit třes. Expert přešel před její obličej a pomalu, aby dobře viděla, vyndal balíček cigaret. Vytáhnul jednu, připálil si ji a významně ji začal rozkuřovat, sledujíc přitom, jak se jí z obličeje ztrácí barva. Loudavě přešel mezi její roztažené nohy. Ze skříňky s elektrodami si vybral malý disk na izolované zahnuté rukojeti a připojil ho do impulsního kanálu. Disk zasunul dívce do pochvy a přitisknul ho v přední třetině na G bod. Pak stisknul tlačítko. Dívka sebou trhla, až se sesmekla jedna z chňapek, rozevírajících její vaginu a z očí jí vytryskly slzy. Expert nechal elektrodu v pochvě a vrátil rozevírač na místo. Seržant mlčky přistoupil ke stolu a přitáhl dívčiny řemeny. Expert přikývnul a znovu stisknul klávesu. Další škubnutí a výkřik bolesti. Stisknul znovu. „O-oh!“ Expert tisknul tlačítko v nepravidelném rytmu a poslouchal její stále se zesilující křik. „A – a- au, au, aůůů, dost, ne, dost,dost – dóóst“. Oddálil prst od tlačítka. Dívčiny oči byly zavřené a prudce oddychovala. Vytáhnul elektrodu a pečlivě ji očistil. Osušený disk vrátil do přihrádky a místo něj vytáhnul pětku s nízkými komolými jehlánky po celém povrchu. Zálibně si ji prohlídnul a před dívčinýma očima začal elektrodu natírat vodivou pastou. Většina speciálního vybavení místnosti pocházela od konkurence ať fyzicky, nebo alespoň co do know-how, ale tento tvar elektrody byl expertovým vynálezem. Elektroda byla podél delší osy rozdělena do dvou odizolovaných segmentů, propojených na svorky a místo obvyklého límce měla protaženou plošku, zasahující malé labie, hráz a klitoris. Proti klitorisu byla elektroda též opatřena jehlánkem pro zvýšení proudové hustoty. Expert sundal napínače z malých labií, přiložil elektrodu k poševnímu vchodu a přitlačil na ni. Šlo to ztuha, pochva byla příliš úzká. Expert vrátil pětku na místo a vzal si čtyřku. Usadil ji na místo, aby přilehla celou plochou a připojil svorky ke generátoru. Kanál si přepnul na stabilizaci proudu, a zapnul napájení.
Pomalu posouval regulátor a začal klást otázky. „Kde je odcizený štěpný materiál?“. Pauza a pohyb ruky na regulátoru. „Kde je ten kontraband?“ Pauza a zesílení proudu. „Kam jste to schovali?“. Pauza a další přídavek. „Přiznej se!“. Koutkem oka zahlédl rozsvícenou svítivku nebezpečného proudu. Stáhnul regulátor. Z prokousnutého rtu dívce stékal pramínek krve, oči se jí protáčely pod víčka. Expert pokynul seržantovi, který dívce otřel obličej houbou, namočenou do ledové vody. Oči se jí zastavily a bylo vidět, jak se snaží zaostřit pohled na experta. „Ne – nevím“, zašeptala,“to ukládala Gerkinová, já tam nebyla, oni to odvezli….!“ „Dobrá, věřím vám. Teď dostanete tužku, papír a do dvou hodin mi vylíčíte podle pravdy, co víte o krádeži. Pokud ne, budeme pokračovat, a to mnohem horšími prostředky, než dosud. Můžete se přesvědčit, že přes všechnu bolest jsme vám zatím vážně neublížili, to ale už za dvě hodiny nemusí být pravda…“ Vytáhnul jí z pochvy čtyřku a opatrně ji štětečkem očistil. Mistr v dílně se s touto sadou hmoždil skoro týden, než byl výsledek podle expertových představ, první prototypy měly příliš ostré jehlany a oba stálo dlouhé experimentování na materiálu z Čečenska, než našli správný poměr mezi výškou jehlánků a zkosením hran. Jednu elektrodu musela doktorka dobývat mezokainem a nastřižením, při aplikaci došlo ke spasmu a hroty se zakously. Seržant mezitím odvázal Achmadulinovou a odvedl ji k jejímu oblečení. Přehodila přes sebe šaty, prádlo nechala ležet na podlaze. Seržant podprsenku a kalhotky s modrými kvítky zvedl a strčil je dívce do ruky. Položil jí ruku na rameno a otevřel před ní dveře do dlouhé, šedozeleně vymalované chodby.
Postrčil dívku před sebe a vyšel za ní. Expert si postavil vodu na kávu a vytočil doktorku Vakulovskou. „Zvláštní útvar, potřeboval bych vyslýchanou Gerkinovou.“ „Dodáme, hned. Jak to zatím vypadá?“ „Něco málo mám, Achmadulinová tvrdí, že to svinstvo ukládala Gerkinová. Dal jsem jí dost do těla, takže prosím tě, hodnej, zlej, buď na ni hodná a zkus jí vylíčit, jaký jsem zvíře a co jí ještě umíme udělat. Ať radši napíše všechno, co ví. Dal jsem jí dvě hodiny, to by mohlo stačit. Zkus jak bude spolupracovat, tady vypadala jako dost tuhý kousek. Teď vezmu Gerkinovou a když se povede něco vytěžit, tak je zkonfrontujeme mezi sebou. Mimochodem, mají v kantýně něco poživatelného?“ „Slabota, rybí den. Pokud si potrpíš na vařené tresky, tak si pochutnáš, v opačném případě doporučuju vlastní zdroje.“ „Nemám, šéf mi sebral auto a jel jsem tramvají. Hele, já jdu něco dělat, ať nemusím myslet na jídlo.“ Expert zavěsil, zalil si kafe a z ledničky vytáhnul okoralý obložený chleba od včerejška.
Otevřel si spis a založil do něj čistý list papíru. Namaloval panenku Achmadulinovou, zamyslel se a přikreslil jí kytičkované kalhotky. Namaloval panenku Gerkinovou a na břicho jí namaloval otazník. Nad ně nakreslil trojpaprskové radioaktivní sluníčko a doprostřed přidal další otazník. Nakreslil linku obzoru a na ní hříbek jaderné exploze. Přidal další otazník. Upíjel kávu a zakusoval ji chlebem. Zalistoval ve spisu a snažil se najít oporný bod, od kterého by pokračoval. Dospěl k názoru, že operativci toho moc nenašli a zase je to na zvláštním útvaru. Dopil, dožvýkal poslední kůrku a stisknul tlačítko Služba. Seržant asi čekal v chodbě, protože vešel takřka okamžitě.“ Expert se na okamžik zarazil, co to vede za školačku. Pak si v protokolu nalistoval, že Gerkinové je dvaadvacet a nezletile jen vypadá. Zapnul mikrofon: „Jste Olga Naděžda Gerkinová, narozená v Mendělejevce 15.8.1975, trvale bytem v Mendělejevce v Grozenské oblasti číslo popisné 781?“ Přikývla. „Odpovězte, prosím, pro zvukový záznam!“ „Ano, jsem to já“. „Byla jste zadržena v souvislosti s krádeží jaderného materiálu z úložiště vyhořelého paliva v Novokirovsku a s důvodným podezřením, že v rámci organizované skupiny chcete pomocí tohoto radioaktivního materiálu způsobit významnou újmu velkému množství lidí a dále způsobit závažné národohospodářské škody. Ptám se vás proto, sdělíte orgánům, činným v trestním řízení místo, kam vaše skupina zcizený štěpný materiál ukryla, jaké jsou vaše další plány s ním a které další členy vaše skupina má?“ Gerkinová mlčela a rozhlížela se kulatýma hnědýma očima kolem sebe. Expert se na ni podíval klidným, zpytavým pohledem. Ano vypadá nezletile, ale jen na první pohled. Podle spisu je jí dvaadvacet, vychodila střední průmyslovou školu chemicko-technologickou se zaměřením na zemědělské technologie a následně absolvovala na Institutu chemické syntézy, obor umělá hnojiva. Chemie nitrátů, zafixoval si expert pro sebe. Svobodná, bezdětná, 52 kilogramů, 163 cm výšky, světlé vlasy, zdravé zuby, jako zvláštní znamení amputované poslední články prstů levé ruky – ejhle, dívenka si ráda hraje s výbušninami… „Povězte, prosím, pro záznam, kam jste ukryla zcizené štěpné materiály a co s nimi zamýšlíte v budoucnu udělat?“ „Nevím nic o štěpných materiálech, tím spíš o jejich zcizování.
Pro záznam protestuji proti takovémuto zacházení se mnou a prohlašuji, že bez přítomnosti svého právního zástupce nebudu vypovídat.“ „Jste si vědoma toho, že můžete být na základě souhlasu státního zástupce vyslýchána s pomocí zvláštních technických prostředků?“ „Ničeho si vědoma nejsem a proti jakémukoliv výslechu bez přítomnosti právníka znovu protestuji!“ „Svlečte si veškeré oblečení a odložte kovové předměty, které máte na těle!“ „Nic takového neudělám!“ Expert pokynul. Seržant si dívku pootočil a udeřil ji z obou stran přes tvář otevřenou dlaní. Dívka se chytila za tvář a pohlédla na experta nenávistným pohledem. „Svléknout“, zopakoval expert. Gerkinová nereagovala. Expert si všimnul, že levou ruku stáčí amputovanými články dozadu. Seržant přistoupil k vyslýchané a zkušeným hmatem ji zezadu levou rukou chytil pod krkem. Trochu si dívku přizvedl a s nečekanou obratností jí rozepnul a svlékl modrou flanelovou košili. Nedbajíc na dívčino kopání jí rozepnul džínsy a stáhnul je přes boky. Přišlápnul botou jednu nohavici džínsů a dívku zvedl jako pírko do výšky. Doslova ji vytáhnul z džínsů a volnou rukou jí stáhnul vysoko vykrojené kalhotky. Postavil dívku na zem, rozepnul její podprsenku, přetáhnul ji dívce přes paže, rozkopnul její nohy a zkroutil jí paže dozadu. Celá akce netrvala déle, než minutu a Gerkinová se v podstatě nezmohla na výraznější odpor. Seržant jí navléknul náramky a spokojeně se podíval na experta. Ten jenom pochvalně kývnul a zaměřil se na vyslýchanou. Bylo mu jasné, že spolupráce se v dohledné době nedočká a zvažoval další postup. Rozhodl se pro tvrdší scénář a ukázal seržantovi na rám. Seržant přikývl a popostrčil dívku k rámu. Odpojil náramek z jedné ruky a zavěsil za něj dívku do rámu. Na druhé zápěstí navlékl manžetu s kruhem a kruh zavěsil na rám asi v šířce ramenou. Náramek na pravé dívčině ruce vyměnil za manžetu a ruku zavěsil, nevšímaje si dívčina kopání. Navlékl jí manžety na kotníky a připnul dívčiny roztažené nohy k rámu.
Expert zapnul hydrauliku, zvednul rám a otočil ho tak, aby měl dívku tváří dolů před sebou. Hlavu jí zatím nechal výš, než chodidla. Její prsy visely volně dolů, celkem hezky tvarované, s tmavými bradavky ve velikých pigmentovaných dvorcích. Expert vzal kelímek s elektrodovou pastou, uchopil dívku za bradavku, zatáhnul a bradavku i s dvorcem natřel pastou. Bradavku ale nepustil, stisknul ji a pomalu ji začal stáčet, dokud dívka nevykřikla bolestí. Vzal ozubený klip a přichytil ho z boku na naběhlou bradavku pod vrchol. Natřel druhou bradavku a místo klipu použil elektrodu s vinutou pružinou. Pružinu prohnul a bradavku zachytil mezi závity. Přivezl si generátor a před dívčinýma očima připojil elektrody ke generátoru. Viděl, že elektrody na bradavkách ji bolí, ale vcelku se chovala klidně. Pro sebe si vyhodnotil, že si myslí, že se ji jen snaží zastrašit. Otočil klíčkem a zapnul proud. Nával nečekané bolesti vytřeštil dívčiny oči a z úst se jí vydral výkřik: „ÁÁÁÁÁáááááúúúúúúúááááÁÁÁÁNééééééééééé!“.Expert vypnul proud a zeptal se: „Kam jste schovali to palivo?“ „Toho budete litovat, až se odtud dostanu, poženu to třeba až do Haagu“, zasyčela. „Možná byste se divila, jaké mezinárodní dohody platí o výslechu teroristů, ale to není podstatné. Váš výslech probíhá v intencích zákona a za použití prostředků, které schválil státní zástupce. Ptám se vás znovu, kde je uloženo jaderné palivo, zcizené z úložiště Novokirovsk?“ „Nevím nic o jaderném palivu a nikdy jsem nebyla v Novokirovsku. Žádám, aby byl přítomen můj právní zástupce.“ Natáhnul ruku a v prstech promnul pružinu na její bradavce. Škubla sebou a snažila se v závěsech uhnout. Přitáhnul si ji za prs blíž: „Jak chcete, budeme pokračovat.“ Přepojil elektrodu z pravého prsu do stejného kanálu s levým a do druhého pólu připojil další kablík. Obešel ji a zezadu rozevřel její stydké pysky.
Zazmítala se v závěsech, ale uhnout nemohla. Přichytil jí kablík elektrodou k drobnému klitorisu, po celé délce. Vykřikla bolestí a překvapením. Házela sebou a snažila se setřást kov, tisknoucí jí nejcitlivější tkáň těla. Expert do očka elektrody zavěsil dvěstěgramové závažíčko na drátěném závěsu a přešel ke generátoru. Dívka tiskla zuby a bylo vidět, jak trpí. Expert přepnul na impulsní provoz v dávce a krátce stisknul spoušť. „A-A-A-ÁÁúúúú“. Závažíčko se zhouplo a klitoris se vůčihledně protáhnul a zrudnul. Přidržel tlačítko. „Ach. ACH. Au, A- A- A- A- Á- Á- Á- Ne, prosím, ne, ne,ne- ne – ne- néééé, áááá, ne, ne,ne,ne, mmhh, mmhm, dost, dost, dost, dost, dost, néé!“ Vypnul proud a zastavil rozhoupané závaží. „Nic?“, zeptal se. Když neodpověděla, odhodil závažíčko obloukem mezi její nohy. Trochu to přehnal, zařvala bolestí a elektroda jí sklouzla z klitorisu i se závažím. Rozhodl se nevěnovat tomu pozornost. Začínal ho trápit hlad a dospěl k závěru, že vařená treska není až zas tak velké neštěstí. Překlopil rám do svislé polohy a přivezl vynález, na který byl vcelku oprávněně hrdý. Vyleštěný trn o zhruba čtyřcentimetrovém průměru byl umístěn na masivním pětipaprskovém podvozku s aretovatelnými kolečky. Trn byl ukotven do hydraulického válce a v horní části byl opatřen límcem z ostrých deseticentimetrových hrotů. Na podvozku byl umístěn rošt, svařený z ocelových trojhranných profilů. Plošina roštu byla rozdělena do čtyř stejných segmentů, z nichž dva byly uchyceny na závěsech. Pod těmito segmenty byly umístěny spínače. Expert zavezl zařízení pod zavěšenou dívku. Spustil rám tak, aby její roztažené nohy byla zhruba ve výši roštu, konec trnu nasměroval do dívčiny pochvy a natřel trn elektrodovou pastou.
Pak hydraulickým válcem trn zavedl do vagíny. Odepnul manžety kolem dívčiných kotníků od rámu a připnul je k tyči, probíhající podél roštu. Pak spustil rám tak, aby dívka došlápla na ostrý profil roštu, odepnul její ruce od rámu a spojil je pouty za zády. Chvíli pozoroval dívku, jak se snaží postavit se pohodlně a dát nohy tak blízko k sobě, jak trnový límec dovolí. Pak ještě trochu hydraulikou přizvednul trn tak, aby jeho rýhovaná hlavice nepříjemně tlačila dívce do poševní klenby. Převezl si celé zařízení s vyděšenou dívkou blíž ke generátoru. Vytáhnul dva kabely s ostrými krokodýly a připnul je na dívčiny bradavky. Kabely připojil k spínači pod levou dívčinou nohou. Jemnější krokodýlek připnul dívce na poškrábaný naběhlý klitoris a opačný konec kabelu připojil ke druhému spínači. Nakonec propojil trn s generátorem a oba spínače zapojil do volných kanálů. Zapnul napájení. Dívka stála na roštu na celých chodidlech a rána ji vyděsila. Vykřikla, ale relativně rychle jí došlo, že pokud se postaví na špičky, šoky ustanou. Vypjala se do pozice baletky a snažila se najít co nejpohodlnější polohu. Ostré hrany roštu se zařezávaly do chodidel, přešlapovala tedy na špičkách roztažených nohou. Několikrát zapomněla na límec hrotů a píchla se do stehna ve snaze stoupnout si pohodlněji nebo se sesmeknout z trnu. Síla v prstech ji rychle opouštěla a několikrát došlápla patou na spínač. Každé došlápnutí bylo doprovázeno bolestivým výkřikem elektrického šoku do bradavek nebo klitorisu. Pokusila se dosednout na trn, ale frézované drážky na hlavici přílišné pohodlí neskýtaly. Expert se spokojeně zadíval na své dílo a pronesl k dívce: „Jdeme se se seržantem najíst. Máte zhruba dvacet minut na přemýšlení o tom, co mi povíte až se vrátím a zeptám se na palivo. Pak budeme pokračovat druhým stupněm.“
Expert si sundal plášť a vydal se do jídelny důstojníků. Fronta u okénka už skoro vymizela a otrávené kuchařky vyškrabávaly zbytky ze dna kotlů. Expert se zařadil za kolegyni Galju, která vytěžovala mužskou část skupiny. Ačkoliv pravidla utajení podobné konzultace mimo speciální prostory výslovně zakazovala, zeptal se jí na výsledky. „Pánové moc nespolupracují, většinou jsou to tak tupí Čečenci, že ani neví, kdo a proč jim velel. Melou něco o uchvatitelích a potrestání agresorů, ale nevědí, kdo jsou uchvatitelé a co je to agresor. Přijde mi, že pravé šéfy skupiny máš u sebe ty“, podělila se Galja o svůj názor a mrzutě sledovala, jak se do jejího talíře s uchou mlsně dívá velký šedivý kocour, sedící na pultu. „Jsou to prostě malé ryby“, konstatovala a aby si její slova někdo špatně nevyložil, vytáhla z polévky kus ryby a hodila ji kocourovi. Kocourovi říkali všichni Michal Michalyč a do jisté míry patřil k inventáři jídelny. Chytil rybu do zubů a důstojně si ji kolem pokladny odnesl do kouta, což u experta vyvolalo jisté pobavení. Vzal svůj talíř s treskou, nabral si z košíku tmavého chleba a kus tresky hodil kocourovi se slovy „Dobré chutnání, Michale Michalyči!“. Zaplatil odborářským talónem a odnesl si jídlo k rohovému stolku, v opačném rohu proti kocourovi. K sobě se vrátil najedený, ačkoliv si příliš nepochutnal. Dívka sebou zmítala na stojanu a zdálo se, že nemá daleko k šoku. Expert se chvíli díval a prověřoval vlastní teorii, že dřív nebo později dají vyslýchané přednost plnému nasednutí na trn před elektrickými šoky. Stiskem tlačítka pozval seržanta, který se objevil ještě s plnými ústy a nabídnul mu cigaretu. Pokynul na židli proti sobě a v nezvykle přátelském rozmaru k němu promluvil. „Co myslíte, staršino, kdybychom ten trn udělali nahoře zaostřený, pomohlo by to něčemu?“
„Pane kapitáne, asi ne. Dyž je tam necháte krátce, tak se udržej na nohách, dyž je tam necháte dýl, tak stejně zvadnou, možná by zkejsly rychlejc. A pak, prej je nemáme mordovat moc do krve, a dyby to bylo vostrý, tak se pomordujou. Jesli to chcete vylepšit, tak spíšejc ten umělej vocas dole rozšiřte, jako do trychtejře, aby je to jako votvíralo, dyž si budou sedat.“ „Dobrý, staršino, to hned zítra zadám do dílen. Ona by ta hlavice vůbec mohla být výměnná, velikosti bychom mohli převzít z vaginálek, číselnou řadu nechat a na půměru přidat půl centimetru…“, expert se zamyslel. Chvíli seděli mlčky. Pak seržant dokouřil a s tázavým pohledem se zvednul. „Jo, jdeme na to“, probral se expert. Přešli do zvláštní části. „Tak co mi povíte o palivu?“, zeptal se expert vcelku mírně dívky, nyní pokryté krůpějemi potu. „Vy-….vyp-… vypněte to!“, zasípala. „Místo uložení a pak to vypnu.“ „V horách, jaúúúúú, nad Cidrou, je tam takový slap, peřeje a vedle je jeskyúúúúúúúúúúú jeskyně. V ní jsme to uložili.“ Expert vypnul zdroj, přešel ke stojanu a spustil trn dolů. Dívka s gustem došlápla na plná chodidla a zdálo se, že trojúhelníkové profily jí vůbec nevadí. Odpojil od ní kabely a zavěsil je na místo. Odepnul manžety od příčné tyče a ukázal dívce na židli. Vděčně se na něho podívala a usedla na krajíček. Expert namočil houbičku do propylu a pustil se do čistění stojanu. „Kolegové na to mají techniky a nerez“, pomyslel si hořce pro sebe. „Kdo vám to potvrdí?“, zeptal se, „ví o tom Achmadulinová?“. „A..Ano, ona to místo vymyslela“, zašeptala. „Nakreslíte plánek a podrobně popíšete cestu“, přikázal dívce. Ta se na židli pootočila a nadzvedla spoutané ruce. „Odvést do samostatné cely, vrátit oblečení, předat směnaři ať vyčká konce doznání, Achmadulinovou sem“, přikázal seržantovi.
Staršina rozepnul dívce náramky, do ruky jí strčil její oblečení a otevřel před ní dveře. Expert se vrátil k psacímu stolu a ze spisu vytáhl papír se svými malůvkami. Panence Achmadulinové namaloval přes květované kalhotky římskou dvojku s otazníkem a gumou odmazal kousek atomového hříbku na obzorem. K lince obzoru přikreslil charakteristický horizont Kavkazu a Cidru, stékající v divokých vodopádech do údolí. K panence Gerkinové si přikreslil úpravu stojanu s výměnnými trny a nový profil trnu s nálevkovitým rozšířením ve spodní části. V podstatě by se dal převzít i jehlánek proti klitorisu, to už bude jednoduché. Trn bude na rozříznuté tyči a zářez zajistí jeho správnou orientaci. Nosič jehlánku nesmí být moc široký, aby se zaříznul mezi pysky, a pak už se nepootočí. Odložil výkres a postavil si na kafe. Voda už vřela, když seržant přivedl Achmadulinovou. Šaty měla nedopnuté, prádlo si pod ně neoblékla. Expert natáhnul ruku a seržant mu do ní vložil dva popsané listy papíru. Achmadulinová poměrně důvěryhodně vylíčila okolnosti krádeže, její popis se vcelku dobře shodoval se spisem. Této části se rozhodl věřit. Přešel k části, ve které Achmadulinová líčila, jak palivo odvezli do Vladikavkazu a jak potom Gerkinová přeložila kontejnery s palivem do Uazu a odjela s nimi neznámo kam… Vytáhnul si mapu. Vladikavkaz je na opačné straně hor, než Cidra… To si musí ujasnit, v tomto bodě jedna z nich lže a pravděpodobnější je, že lže Achmadulinová. „Lžete!“, vyštěkl bez přípravy na Achmadulinovou. „Šaty dolů a dva kroky před stůl, ruce za záda, nohy roztáhnout na šířku ramen, paty k sobě, špičky od sebe!“ Dívka váhavě rozepnula pestré šaty a nechala je spadnout na podlahu.
Seržant látku zvednul a pověsil. Dívka se postavila před experta do požadovaného postoje, oči sklopené na podlahu. „Vy víte, kde je to palivo a já vím, že vy to víte. V tomto doznání nepíšete pravdu. Nechcete něco změnit nebo mi říct, kde je to palivo nyní uloženo?“ „Všechno jsem napsala podle pravdy, nic víc nevím, ty kontejnery jsem naposled viděla ve Vladikavkazu, jak je Gerkinová nakládala do auta.“ „Kdo jí s tím pomáhal?“ „Asi řidič toho auta, já – já si nevzpomínám.“ „Co jste dělala potom?“ „Sedla jsem na vlak, na Horal a odjela do Moskvy.“ „Kolikátého to bylo a na které nádraží přijel vás vlak?“ „To bylo předevčírem a vlak přijel na Kazaňské nádraží, jako vždycky.“ „Přijel včas?“ Zarazila se. „Asi ano, spala jsem, to je noční spoj a přijíždí brzy ráno…“ Expert se pootočil ke klávesnici a z databanky vnitra si vytáhnul železniční dopravu. Ano, vlaky z Kavkazu obvykle přijíždějí na Kazaňské nádraží, ale tam už je dva dny výluka a vlaky z jihu končí na Savelovském nádraží. A Horal měl ten den navíc přes šest hodin zpoždění, přijel těsně po poledni. Specialista pokynul seržantovi: „druhý stupeň“. Druhý stupeň je podle metodiky omezené mechanické působení bez silně krvácejích zranění. Expert si metodiku přizpůsobil podle sebe v tom smyslu, že nasazení elektrického proudu není zakázáno, tudíž je povoleno. Chvíli uvažoval o co nejúčinnější metodě – po obědě se odkrvenému mozku příliš do intelektuální činnosti nechtělo. Stojan zavrhnul, práce nemá být jednotvárná a má působit potěšení. Navíc by se mu vyslýchaná mohla při omezeném mechanickém působení převrátit i se stojanem. Rozhodl se pro fixační kříž. Seržant už vyslýchané upevnil poutací manžety a nyní stál dva kroky za ní. Expert ukázal do zvláštní části místnosti. Fixační kříž připomínal kříž jen svým názvem, ve skutečnosti se jednalo o konstrukci z úzkých kovových trámců, potažených igelitem. Od středního trámce, podepírajícího záda se nahoře a dole odvětvovaly dvojice šikmých ramen pro ruce a nohy.
Kříž byl opatřen širokými koženými fixačními pásy v pravidelných intervalech a byl polohovatelný ve všech osách na dvojici elektromagneticky aretovaných kulových kloubů ze zbraňového komplexu Groza. Kříž poskytoval poměrně slušný přístup ke všem částem těla a jeho jediným nedostatkem byla absence velkoplošné zádové elektrody. Střední trámec navíc umožňoval dvojicí vestavěných kloubů maximální prohnutí. Expert ukázal vyslýchané na místo před křížem, sklopeným do šikmé polohy a když váhavě přistoupila, přitisknul ji ke kříži a zafixoval jí krk pásem. Pak jí přitáhnul pás přes pánevní kosti a dalšími řemeny zafixoval stehna nad koleny, kotníky, předloktí a zápěstí. Sklopil kříž dozadu a zvedl si dívku do pohodlné polohy. Obešel stojan, povolil páčku jistící spodní kloub a prohnul připoutanou dívku v kříži. Zafixoval uzel a zopakoval postup s kloubem mezi lopatkami. Ramena pro ruce a nohy naklopil mírně dozadu a ramena pro nohy navíc prohnul v dívčiných kolenou. Dívka měla zavřené oči a bylo cítit, jak přemáhá třes. Tmavé vlasy jí padaly vzadu z kříže, na rtech měla ještě krvácející otisk vlastních zubů. Expert obešel kříž ze strany a podíval se dívce zblízka do očí: „Proč mi lžete? Řekněte mi, proč mi lžete a co zamýšlíte s tím palivem dělat?“ Dívka otevřela oči a pokusila se mu plivnout do tváře. Nevzrušeně uhnul a zeptal se znovu: „Co tím zapíráním sledujete? Koho kryjete a proč se snažíte získat čas i za tuhle cenu?“ „Zab mně, ruskej bastarde!“, zasyčela Achamdulinová nenávistně. „To ne, tu radost vám a vašim komplicům neudělám, nepotřebujeme mučedníky. Já od vás jenom získám odpověď, bude to ale trvat déle a bude to nesrovnatelně méně příjemné, než si dokážete představit. Tak nic?“ Mlčela a zase zavřela oči. „Ty oči otevřete a dívejte se, co budu dělat. Pokud mi budete chtít něco říct, nedělejte si násilí.
Když od vás budu chtít cokoliv slyšet, zeptám se sám“, pronesl s výhružným podtónem v hlase. Přitáhnul si držák nástrojů na dlouhém rameni a na rozvaděči zapnul napájení. Generátor si přitáhnul na dosah ruky z druhé strany a na jeho pogumovanou pracovní plochu si vyrovnal elektrody. Místo zádové elektrody použil vodivá prohnutá korýtka, která dívce zasunul pod stehna a paže. Korýtka pospojoval dohromady, nestál o popáleniny. Urovnal si sadu hrotů s izolovanými rukojeťmi, ozubené svorky, soupravu přísavek a pár vaginálek. K řemeni přes dívčinu pánev připevnil dvojici tenkých ocelových planžet s háčky, kterými jí rozevřel velké labie a jejichž opačný konec ukotvil do kříže. Nedbal jejího ucukávání a mezi malé pysky vložil prstencový dilatátor. Urovnal ho přibližně proti svěrači, zasunul kličku do unašeče a dilatátor pootevřel. Přešel k dívčině hrudníku, natočil na něj rameno a do podtlakových zdířek připojil přísavku s hrotem uvnitř. Pootevřel kohout a přiložil přísavku k levé bradavce. Dívka, která sledovala jeho přípravy nevěřícím pohledem teď vykřikla, když jí podtlak vtáhnul bradavku s částí dvorce do úzkého plastového válce. Expert nastavil kohout tak, aby se hrot elektrody právě nedotýkal bradavky a připojil elektrodu k vysokonapěťovému kanálu. Přívody expert zavěsil na rameno nad dívčin hrudník tak, aby mu nepřekážely. Nastavil vyhřívání na devadesát stupňů a do pažbičky zasunul tupý hrot. Ze skříňky za dívčinou hlavou vytáhnul laminátový prut s úzkým koženým páskem na konci a bez výstrahy ji páskem švihnul přes spodní stranu ňader. Zalapala po dechu. Přes prs jí vyskočil červený, pomalu nabíhající pruh. Obešel kříž a postavil se mezi její nohy. Pozvedl prut tak, aby na něj dobře viděla a páskem se dotknul dívčina přirození, rozevřeného planžetami.
„Ne!“, vydechla. „Mlčet!“ Švihnul páskem svisle, shora dolů a dívka zaskučela bolestí. Malé pysky jí začaly nabíhat a žalud poštěváčku rychle získal višňově červený odstín. Expert odložil prut a vzal si nahřátý nástroj. Těsně nad kůží s ním objel pravý prs a pak nástroj přiložil ke kůži, naběhlé po úderu prutu.“Áááááúúúúú“, vyjekla. Přesunul nástroj k dvorci a nahřál stoupajícím teplem bradavku. „To néééé..“, zakňučela. „Mlčet!“, přikázal a přitisknul hrot k vrcholu bradavky. Škubla sebou. Rukou jí stisknul prs a tlačil bradavku proti horkému hrotu. „Co zamýšlíte s tím palivem?“ Sténala bolestí, ale nepromluvila. Oddálil hrot od prsu a zavěsil pažbičku do držáku. Nastavil vysoké napětí a zapnul zdroj. Proud fialových jisker se s praskotem zakousnul do rudé bradavky druhého prsu, vtažené podtlakem do přísavky a protažené skoro na dvojnásobnou délku. Dívka vytřeštila oči a v řemenech se prohnula do oblouku. Expert slyšel, jak skřípe zuby. Vypnul proud a přepojil elektrodu do proudového kanálu. Pootevřel kohout. Dívčina bradavka se ještě víc protáhla ke hrotu elektrody. Expert ještě nepatrně zvýšil sání a hrot se zabořil do citlivé tkáně. Achmadulinová zasténala a zazmítala sebou v řemenech.Expert nastavil stabilizaci proudu na deset miliampér a zapnul proudový kanál. Z podnosu si vybral tenký peán a štípl s ním dívku do okraje dvorce volného prsu. Chvilku peán přidržel, pak ho uvolnil a postup zopakoval hned vedle. Nástroj nechával jen mírně zarudlé stopy, ale jak se koruna otisků kolem bradavky uzavírala, dívčino sténání se zesilovalo a když nakonec nástrojem zachytil bradavku napříč těsně nad dvorcem, dívka se rozplakala bolestí. Nechal peán na místě a přesunul se mezi dívčiny roztažené nohy. Připojil si elektrodu s kuličkou na konci do impulsního kanálu a přes dilatátor zasunul izolovanou rukojeť dívce do pochvy.
Zapnul zdroj a kuličkou projížděl ve vagíně, nejprve po zadní stěně, pak po bočních plochách, v poševní klenbě a nakonec po přední stěně. Podle škubání podbřišku a dilatátoru korigoval napětí na elektrodě. Dívčin pláč přešel v neartikulovaný řev. Řemeny na jejích nohou se zařezávaly do kůže, jak se snažila dát nohy k sobě a zbavit se příšerného kousku vyleštěné mosazi. Jak se snažila uhnout připoutanou pánví, planžety jí zajížděly hlouběji do stydké štěrbiny a rozevíraly jí vulvu stále víc do šířky. Expert vypnul proud a vytáhnul elektrodu. Místo ní připojil dvojici hrot a bez napětí jeden přiložil zepředu k poštěváčku. Dívka ztuhla. „Prosím, jen to ne. Tam ne. Já budu mluvit, řeknu všechno, všechno.“ „Mlčet! Až budu chtít něco vědět, zeptám se!“, uťal expert. „Tam ne, ne…,a- a – aáááááá“, trojice impulsů přeťala dívčin hlas. Expert přiložil hrot ze strany pod žalud a přitlačil ho do tkáně. Druhý hrot nasadil z druhé strany a popotáhnul dopředu a nahoru. Již tak naběhlý klitoris se ještě zvětšil. Expert pohyboval hroty v malých kroužcích proti sobě. Jemná pokožka na žaludu poštěváčku se dívce leskla, jako by okamžitě měla prasknout. Expert oddálil hroty a natáhnul se pro přísavku, podobnou té na prsu, ale upravené pro jiný účel. Zasunul rychlospojku do vedlejší podtlakové zdířky, povolil ventil a nasadil přísavku na klitoris. Elektrodu v přísavce připojil do kanálu s vysokým napětím, snížil frekvenci impulsů a zapnul napájení. Při každé modré jiskře dívka vykřikla a její tělo sebou škublo. Expert vyndal pažbičku z držáku a přitisknul horký hrot do místa, kde se u hráze sbíhají malé labie. Přidržel hrot a volnou rukou vypnul generátor. „Chci vědět všechno, co víte vy.“ „Dejte to pryč…, to bolí…“ „Ne, až mi řeknete, jak to bylo s palivem!“ „Já, já jsem ho ukládala s Gerkinovou, odvezly jsme to do takové jeskyně na Cidře. Pozítří si ho měli vyzvednout bratři ve zbrani.“ „A dál?“ „Měli ho přidat k výbušninám.“
„Vždyť je to silně radioaktivní, to chtějí spáchat sebevraždu?“ „Gerkinová jim řekla, že to zvýší účinek, o radioaktivitě jim neříkala nic, stejně by to nepochopili.“ „Kdo jsou bratři ve zbrani?“ „To nevím…“ Expert natáhnul ruku k vypínači. „Ne, ne, to jsou lidé z Hnutí za nezávislost, já je znám a dva z nich už máte. Zbývá ještě jeden, ale toho zná Gerkinová.“ Expert otočil klíčkem. „Nééé, já ho neznám, nevím jak se jmenuje, je vysoký, šedovlasý a Gerkinová mu áááááááááááá říkala Geňo, ale já nevím, nevím, nevím odkud je a jak se jmenuje, dost, přestaňte, prosím, prosím, prosííím.“ Expert otočil klíčkem zpátky. Vypnul ohřívání a hrot zavěsil do držáku. Zavřel ventily a stisknul zavzdušňovací tlačítko. Přísavky s mlasknutím povolily. Expert sundal peán z dívčiny bradavky, stáhnul a vyjmul dilatátor a vyndal dívce planžety. Naklopil kříž a spustil ho k zemi. Pokynul seržantovi, aby dívku odpoutal. Sám přešel ke stolu a vytáhnul ze šuplíku svazek speciálek. Našel dolní tok Cidry a položil ho před sebe. Seržant mezitím přivedl dívku. Expert si všimnul, nakolik je učenlivá, postavila se do správné pozice dva kroky před stůl. „Popište mi tu jeskyni. Kde leží, jak se tam dostanu, jak je to palivo uloženo?“ „Z Grozného se jede směrem na Alijinsk a před ním se uhne do hor, pořád podél Cidry. Asi po šesti kilometrech je takový můstek přes peřeje a hned za ním po levé straně odbočuje lesní cesta, hrozně rozblácená. Ta končí u nějaké zapomenuté lanovky po dřevařích a asi sto kroků dál je ta jeskyně. Ty kontejnery leží hned u vchodu, byly strašně těžké a je na nich navalené roští.“ Ověřoval její slova na speciálce. Ano, hrálo to, lanovka byla dokonce zakreslená, lesní cesta taky, podle mapy pokračovala pod lanovkou, ale to nemusí být pravda nebo už stihla zarůst.
Ukázal na Achmadulinovou: „Odvést!“. Seržant s vyslýchanou odešel a za chvíli se vrátil se šanonem v ruce. Šanon podal expertovi. Expert proběh očima doznání Gerkinové a vytáhl ze složky nákres. Přes jisté zjednodušení dobře odpovídal mapě. Na selektoru vytočil náčelníka směny. „Zvláštní oddělení. Zdá se, že to palivo máme. Je to mapový list RS2611-12F a na něm čtverec 8D, jeskyně pod lanovkou. Materiál je tam volně ložený v původních kontejnerech, pod roštím. Informace je ověřená křížem při druhém stupni. Asi by se tam měl podívat místní útvar z Alijinska a ať s sebou vezmou radši i nějaké specialisty přes vyhořelé palivo.“ Zavěsil. „Dobrá práce, staršino, zbývá nám ještě zjistit, kdo je to bratr Gerkinové ve zbrani Geňa. Přiveďte mi ji.“ Ještě jednou prolistoval doznání. Mluvilo se v něm výlučně o lidech, kteří již byly zajištěni. Žádný Gennadij. Prolétl očima spis. Vysoký člověk by měl mít nad 180 cm a nikoho takového ve spise nenašel. Vytáhl svoji malůvku a k malé panence Gerkinové přikreslil vysokého neznámého Gennadije, zvaného něžně Geňa. Zasmál se, umazal mu připaženou ruku a překreslil ji Gerkinové na prsa. Panáčkovi přimaloval ztopořené přirození. Hříbek na obzoru přeškrtnul tlustou čárou. Ke klikaté čáře Cidry přikreslil gotický oblouk jeskyně a paprsky, zářící z jejího nitra ven. Vrátil se ke kresbičce Gerkinové, umazal jí ze břicha otazník a nahradil ho dvojkou.
Seržant přivedl Gerkinovou. Šla kolébavým námořnickým krokem, pobyt na stojanu jí dal zcela zjevně zabrat. Expert si trochu zlomyslně pomyslel, že za tohoto stavu věcí by Geňovi asi příliš radosti neudělala, ale hned si připomněl, že jeho myšlenky nejsou nijak profesionální a že jeho úkolem je zjistit fakta bez emocí a osobních pocitů. „Postup už znáte, tak nepřidělávejte seržantovi práci“, pokynul vyslýchané. Váhavě si rozepnula košili a pověsila ji přes opěradlo židle. Rozepnula si džínsy a jak se nakláněla, aby je stáhla přes kotníky, všiml si expert, že plné prsy má stále ještě naběhlé po šocích. Zahákla palce za gumu krajkových kalhotek a s jistou dávkou koketnosti si je pomalu stáhla. Postavila se klidně do předepsaného postoje a vyčkávavě se zahleděla na experta. Ten se jejím klidem nedal příliš vyvést zmíry, časté mžikání jejích očních víček ji usvědčilo. „Povězte mi, prosím, kdo řídil vozidlo UAZ, kterým jste palivo odváželi z úložiště v Novokirovsku.“ „Oleg Šmeljov.“ „Šmeljov ve své výpovědi tvrdí, že v dané době byl na cestě do Voroněže. Je to svědecky doloženo.“ „Já si už nepamatuju… Možná to nebyl Šmeljov… Nevím. Nevěnovala jsem tomu pozornost.“ „Kdo je Geňa?“ Ztuhla. „Kdo je Gennadij, jak se jmenuje celým jménem a kde ho najdeme?“ „Nikdy ho nenajdete, to radši umřu!“ „To neříkejte, aby se vám to nevyplnilo. Nebo se vám tolik líbilo na stojanu? Radši mi řekněte, kde Geňu najdeme, podepíšete protokol a pak mne už neuvidíte. K soudu od nás chodí administrátor.“ „Neřeknu… neřeknu nic.“ Hlas se jí zatřásl. „Závěs,“ pronesl expert směrem k seržantovi. Ten nacvičeným pohybem navlékl vyslýchané manžety a postrčil ji před sebou do speciální části. Manžety na rukou jí připjal na konce asi metrové tyče, zavěšené na lankách a manžetu na levé noze připnul do svorky na podlaze. Tyč přizvedl tak, aby dívka nemohla došlápnout na celá chodidla. K manžetě na pravé noze připnul volně visící lanko a otáčením kliky s rohatkou zvednul dívčinu nohu do výšky.
Od stropu si stáhnul tenčí lanko se šroubovou svorkou na konci. Do svorky připevnil přeloženou koženou tkanici, zavázal na ní klouzající uzel a kličku nasadil dívce na bradavku. Posunem kličky bradavku stáhnul a lanko napnul. U druhého prsu postup zopakoval s dalším lankem. Pak současným otáčením kliček zvednul dívčina ňadra nahoru a dopředu tak, aby v nich pocítila část své váhy. Expert přistoupil k zavěšené dívce. „Zajímala vás ve škole kromě výbušnin taky historie?“ „Ne. A výbušniny mne taky nezajímaly.“ „Výbušniny vás zajímaly, to máme zjištěno a vaše ruka je toho důkazem. A kdyby vás zajímala historie, možná byste si něco přečetla o tajném úřadu benátského dóžete, jeho mistrovi práva útrpného Benvenutto Orllestem a jeho knize Art di torture, kterou sepsal pro potřeby svých následovníků. A pokud byste do této velemoudré a celožitními zkušenostmi nasycené knihy nahlédla, třeba v německém překladu Das Torturkunst z Berlinerverlag z roku 1941, dočetla byste se zajímavé věci o útrpném výslechu obecně a výslechu žen speciálně. Kolega Orlleste mimo jiné uvádí, že, cituji: stupeň druhý budiž doprovázen fyzickými strádáními a úšiby, kteréž se vyslýchané musí zdát nestrpitelné. Vyslýchaná budiž nejlépe zavěšena tak, aby pohodlně spočinouti nemohla a každičký úd jejího těla byl dostatečně a bolestiplně napjat. Prsové její buďtež také vytaženy nebo těžkými břemeny zatíženy. Ohanbí pak budiž páleno žhavým železem, a to jak kleštěmi, tak umělými údy, v ohni rozkalenými. Kolega dále popisuje podrobný postup při různých druzích výslechu a různé zkušenosti pacholků, tedy pomocníků, to citovat nebudu, s větší částí budete mít možnost se podrobněji seznámit a kapitolu končí slovy, cituji – Výslech budiž prováděn pacholkem, vyslýchající by se měl z místnosti vzdálit, aby vyslýchaná v mukách musela ho přivolávat a prosit, aby doznání její vyslechnul a týrání jejímu konec učinil.
Málokterá druhému stupni nátlaku odolá a tajemství svoje sobě uchová. Takové buďtež v půstu o chlebu a vodě ponechány a po zhojení ran buďtež podrobeny výslechu ohněm a železem na skřipci . Konec citátu a kapitoly. Kolega věděl o čem píše, věřte mi, jeho rukama dle letopisců prošlo přes sedm set žen. Neřeknete mi radši, kdo je Geňa?“ Dívka mlčela, ale její sebejistota roztála. Koutkem oka pozorovala seržanta, který si mezitím přivezl litinovou výheň, naplnil ji koksem, připojil přívod stlačeného vzduchu a malým acetylénovým hořákem koks rozpálil. Do koksové vrstvy zasunul soupravu nástrojů pro druhý stupeň. Zatímco se nářadí ohřívalo, sejmul seržant ze stěny kožené důtky se širokými řemeny a šlehl jimi Gerkinovou přes vnitřní stranu levého stehna. Příliš se nerozpřáhnul, ale dívka bolestně zaúpěla. Seržant nechal dopadnout důtky z druhé strany na dívčinu zavěšenou zvednutou nohu a pak ji bez výstrahy šlehl přímo zepředu zdola přes rodidla. Dívka vykřikla. když řemeny důtek bolestivě přilehly k jejím zhmožděným stydkým pyskům a noha, na jejíž špičce stála se jí podlomila v koleni. Zhoupla se trochu dopředu, kam ji táhla lanka na prsou a pootočila se kolem své osy. Její dosud natažená zvednutá noha povolila a Gerkinová zařvala, když se najednou skoro polovina její váhy přenesla na připoutané bradavky. Zazmítala sebou a snažila se najít pohodlnější pozici. Nakonec se jí podařilo postavit se zpátky na špičku levé nohy a natočit se tak, aby tah za bradavky byl co nejslabší. Seržant jí popřál okamžik na vydechnutí a pak ji důtkami šlehnul zespoda přes ňadra. Oči se jí zamlžily bolestí. Seržant o krok podstoupil a pak začal dívku metodicky, kruhovými pohyby paže šlehat přes roztažené pohlaví. Několik prvních úderů přetrpěla se zaťatými zuby, ale její odolnost se rychle rozplynula a dívka začala křičet.
„Jau – jau – jau – jááu – jáááaau – ne – nee – povím – néé – dost – dost – dost, řeknu – dost – dóst – prosím – dost – ne – ne – ne – áááá – áááá- dost – nechci – aůůů – néééé“ Seržant se podíval na experta, který skoro neznatelně zavrtěl hlavou. Seržant odložil důtky a z výhně vytáhnul malý plochý cejch s ploškou na konci. Dívka při pohledu na malinově červené železo šokovaně ztichla a pak zašeptala: „prosím, pálit ne, já řeknu všechno.“ „Ticho!“, přikázal seržant a dotknul se cejchem vrcholu levé bradavky. Cejch ostře zasyčel a dívka vyjekla. Seržant oddálil železo a Gerkinová se šokovaně podívala na překvapivě malou spáleninu. „Já budu mluvit!“, vykřikla. „Mlčet!“ Seržant přiložil cejch dívce k Venušině pahorku. Zápach spálené rohoviny naplnil místnost a expert zapnul větrání. „Budu mluvit!“, zaječela dívka hysterickým hlasem. Seržant odložil cejch a vytáhnul z výhně nástroj, podobný veliké obrácené pinzetě s plochými, ven zahnutými hroty. Seržant stisknul rukojeti nástroje a přiblížil hroty k sobě. Nástroj namířil k dívčině pochvě. Expert zvednul ruku a seržant nástroj sklonil. „Mluvte!“, přikázal expert. „Geňa je Gennadij Šavelidze, Gennadij Osipovič Šavelidze, bydlí na Baumanově náměstí, to je tady skoro za rohem.“ „Adresu!“ „Baumanovo náměstí 811, byt 7b, je to žlutý dům na té straně k Jauze., třetí patro.“ „Nosí zbraň?“ „Má devítku Makarova.“ „Jakou roli hraje ve vaší skupině?“ „Je … byl šéfem. A je to můj milenec.“ Expert odešel k telefonu a vytočil číslo směnaře. „Náměstí Baumana 811, 7b a náš člověk se jmenuje Šavelidze. Bude asi ozbrojen, para devítkou Makarovem. Zavolejte mi pak zpátky.“ Obrátil se k dívce. „Stálo vám to za to? Předpokládám, že je vám jasné, co bude v případě, že tam vašeho přítele nenajdeme. Nechcete ještě něco doplnit, než operativci vyjedou?“. Dívka mlčela, usykávala bolestí a dívala se na svůj podbřišek s vypáleným oválkem. Expert pokrčil rameny a kývnul na seržanta:
„Povolit!“. Seržant uvolnil lanka, napínající dívčiny prsy a sejmul smyčky z jejích bradavek. Spustil dívčinu zvednutou nohu na zem a posunul níž poutací tyč, aby se dívka mohla postavit pohodlněji. Tázavě se podíval na experta. Ten přikývl. Seržant uvolnil dívčiny ruce z tyče a sepnul je vepředu. Uvolnil dívčinu nohu od podlahy a poodstoupil. „Já jsem dobrou vůli prokázal“, poznamenal expert, „nechcete nic říct, nic upřesnit?“ „Řekla jsem vám úplně všechno…, úplně všechno, i to, co jsem nikdy říct nechtěla. To je příšerné, já jsem řekla úplně všechno … Co s ním teď bude? Co bude se mnou?“ „Pokud váš přítel bude rozumný a bude spolupracovat, nebude s ním nic. V opačném případě se seznámí s námi. Uvidíte se před soudem a potom dlouho ne, odhaduji tak deset let. Záleží na soudci. Problém nastane, pokud se to palivo nenajde nebo bude chybět. To bychom museli pokračovat a nejspíš bychom pokračovali podle příručky pana Orllesteho. Ale máme i jiné… Chcete cigaretu?“ Dívka kývla. Expert vyndal z krabičky na svém stole dlouhou Javu, připálil ji a zasunul ji dívce do úst. Krabičku nabídnul seržantovi. Ten zavrtěl hlavou. „Děkuju, pane kapitán, já radši papirosy“. Selektor zabzučel. Expert zvednul sluchátko: „Zvláštní oddělení!“ Chvíli mlčky poslouchal a pak pronesl: „Dobrá, rozuměl jsem. Konec.“ Položil sluchátko a obrátil se k dívce. „Requiescat in pace. Zkoušel se prostřílet a poslední náboj si nechal pro sebe. Zranil dost lidí, těžce, taky jednoho civilistu, co šel po ulici. Proč to děláte, co tím sledujete?“ Beznadějně pokrčil rameny. Dívka se usedavě rozplakala a hořící cigareta jí vypadla z úst na podlahu.