Asi dva roky po vojně jsem jednou potkal ve městě bývalého spolužáku z gymplu Emila. Byl to urostlý borec, pěkně opálený, nakrátko ostříhaný. Takový typ, jak se říká „libízek“. Hned že musíme dát řeč, že mne od školy neviděl. Já se nenechal dlouho pobízet a tak jsme zašli na pivo. U piva jsme začali co každý dělá a tak. Bylo mi hned ze začátku divné, že Emila co chvíli zdraví nějaký kluk, tak říkám. Emile je vidět, že už nejsi takový nekňuba jak ve škole.
Nadělal sis hodně známostí co ? A co vůbec děláš ? Plavčíka. Sice to moc nenese, ale to víš život se musí brát jaký je a když to jde tak jej užívat plnými doušky. No když tak užíváš, tak to nejsi určitě ženatý. Kam tě vede slepá vášeň odpověděl Emil se smíchem. Já jak je možnost nevynechám žádný mejdan, kam mně pozvou. Chytl mne za ruku a podíval se mi přímo do očí. Řekni chodíš s nějakou holkou ? Ne proč ? Protože zda–li chceš, tak bych tě pozval hned zítra. Fajn, jsem pro každou špatnost. Je tu ovšem jeden háček. Na tom mejdanu budou jenom kluci. Ještě lepší. Kdo by se otravoval s babami. Tak jo, ale aby jsi nelitoval. Neboj Emile, život se žije jenom jednou a je proto třeba všechno vyzkoušet. Já věděl, že jsi „náš“ řekl Emil a bouchl mne dosti silně přes stehna. Teď jsem si „uvědomil, že asi vím do čeho jdu“, ale to co nastalo příští den předčilo mé očekávání. Naše rozloučení s Emilem bylo trochu netradiční. Místo podání ruky mi pleskl přes zadek a do ruky mi dal papírek s napsanou adresou. Tak nezapomeň zítra večer kolem sedmé. Doma jsem nemohl usnout a stále přemýšlel, jaké to asi bude zítra, zda jsem udělal dobře. Druhý den jak jsem přišel z práce tak jsem se pořádně vykoupal, oholil, oblékl a vyrazil k místu určení. Adresa mejdanu byla, malá vilka, která byla téměř schovaná v hustém stromořadí. Hned na první pohled vypadala tajůplně. Zazvonil jsem u kovaných masivních vrat. Po chvíli se ozval bzučák, který mne vpustil dovnitř. Prošel jsem dlouhou zahradou až přišel k vilce, kde ve dveřích již stál Emil.
Tak tě vítám „mladej“. Jak mladej , vždyť jsem stejně starý jako ty, trochu uraženě jsem namítl. Nic ve zlém Miro, ale tak mi říkáme každému novému, který přijde do našeho „kolektivu“. Tak pojď už na tebe čekáme. Kratší chodbou jsme vešli do velkého pokoje, ve kterém byl pouze malý bar, velké letiště a na stropě velký kříšťálový lustr. Okna byla zatažena silnými závěsy a celý pokoj byl silně osvětlen. Na mejdan dosti světla pomyslel jsem si. U baru stáli tři kluci, za barem jeden a na letišti ležel líně další.
Tak pánové zahlaholil Emil. Teď je nás sedm, jako trpaslíků. Odpovědí mu byl silný smích všech ostatních. Tak nás představ Emile, zvolal kluk, který ležel líně na velkém letišti, nebo to máme udělat sami. ? Nebuď nedočkavý Honzo. Takže toto je náš „novic“ Mirek a zde ten co se válí po posteli je Honza. Majitel tohoto domu, ale zároveň i majitel největšího „péra“. Musím přiznat, že Honza byl pěkný pořízek. Vysoký, nakrátko ostříhaný a z rozepnuté košile bylo vidět, že i pěkně chlupatý. Přešli jsme k baru, Já jsem Karel podával mi ruku krásně opálený blonďák. Já jsem Béďa a silný stisk ruky, potvrzoval jeho vymakanou postavu. Byl to zrzavý kulturista od podívání. No a moje maličkost a jméno je Pavel. Pavel byl oproti jiným opravdu menší, drobný, ale jak jsem později poznal, pěkně mrštný. Přes bar mi podával ruku krásný, opálený černovlasý kluk. Takový italský typ. No a já jsem Ivan a ten co tě sem přivedl to je náš „manažer“ Emil. Jak manažer, otočil jsem se s otázkou na Emila. Vždyť jsi mi říkal, že děláš plavčíka. Ano dělám, ale zde v tomto našem společenství, ve kterém se teď nalézáš dělám manažéra. Později ti to vysvětlím. Nechte těch řečí zvolal od baru Ivan a pojďte se napít. Pilo se šampaňské. Sice neholduji tomuto pití, ale coby nový jsem se přizpůsobil. Ostatní kluci to pili jak limonádu. Po několika flaškách, během kterých se mezi sebou všichni bavili celkem nevázaně, zacinkal Emil na maličký zvoneček.
Pánové trochu pozornosti. Protože zde máme nového člena, tak je třeba jej řádně přijmout do našich řad, zaučit a zasvětit do pravidel naší skupiny. Všichni ostatní souhlasně pokyvovali hlavami. Takže a obrátil se Emil směrem ke mně, si zahrajeme flašku. Jistě to Mirku znáš. Souhlasně jsem kývnul. Doporučuji ti, aby jsi dával pozor a každého si řádně prohlédl. Bude se ti to později hodit.
Všichni jsme si posedali dokolečka. Ivan barman donesl prázdnou láhev od šampáňa a roztočil jí. Proti komu se láhev zastavila hrdlem, tak odložil jednu část oděvu. Však to naše populace tuto hru jistě zná. Nevím proč, ale měl jsem až podezření, že se láhev z velké části vždy zastavovala proti mě, takže jsem byl ze skupiny první nahý. Když jsem odkládal poslední kousek svého oděvu proužkované slipy, všichni ztichli a jejich pohled se upřel na můj rozkrok. Snažil jsem se rukou zakrýt to málo čím na mne příroda zrovna moc nehýřila, když jako první promluvil Honza. Jen ten svůj klacek ukaž, ať víme koho Emil mezi nás přivedl. Sundal jsem ruku z rozkroku a sklonil hlavu. No Emile, neměl jsi šťastný den, nic moc, ale aspoň bude mít Pavel k sobě konkurenci. Po mě byl úplně svlečený blonďatý Karel. Byl celý opálený, což dokazovalo, že se opaluje nahý, ale zároveň po jeho těle nebylo stopy po žádném ochlupení. V jeho rozkroku se houpal pěkný vyholený klacek s obnaženým růžovým žaludem. Pozorně jsem si jej prohlédl, jak mi bylo doporučeno. Během chvilky byl nahý můj kamarád Emil. I on byl opálený, jako plavčík měl vypracované tělo. Podle neopálených míst na těle Emila, bylo poznat, že nosí velmi úsporné plavky. I jemu se houpal mezi nohama pěkný klacek, sice neobnažený, ale zato podstatně silnější, než měl Karel. Emilovo ochlupení, bylo krátce sestřižené a kolem stehen vyholené, aby mu nevylézalo z jeho úsporných plavek. Další svlečený byl zrzavý kulturista Béďa. Mezi jeho nohama se houpali velké koule a na nich byl posazen silný, klacek s obnaženým žaludem. I on měl upravené ochlupení, aby mu nevylézalo z plavek, když se předváděl na molu při soutěžích. Dalším svlečeným byl „taliánek“ Ivan. Jeho celkem snědší tělo bylo taktéž v rozkroku vyholené. Navíc měl Ivan obřezaný klacek, takže jeho velký růžový žalud se odrážel od jeho snědého těla, jako svatojánská muška. Předposlední svlečený byl Pavel. Když odhodil i on svoje slipy, pochopil jsem, Honzova slova o konkurenci mezi námi dvěma. Pavel měl asi stejně malý klacek jako já. Na rozdíl ode mne měl krásně vyholené koule a ochlupení krátce zastřižené, takže jeho klacek vypadal na pohled i větší než můj. No a poslední se svlékal Honza. To byl zlatý hřeb naší flašky. Než ještě sundal ze sebe ty svoje slipy, bylo již na pohled vidět, že obsah, který skrývají, bude něco mimořádného. Také ano. Mezi nohama Honzy se houpal klacek, který jak do délky, tak do průměru lze přirovnat k chobotu malého slůněte. Také sklidil velký potlesk všech přítomných Po patřičných ovacích kývl Honza na Ivana. Ten ztlumil světlo na intimní a zároveň pustil na protější volnou stěnu pokoje projekci pěkného pánského „grupáču“. Uvítání bude pokračovat hrou, „chodí pešek okolo“, zavelel opět Emil, vzal mne za ruku a zavedl mne k velkému letišti. Klekni si. Šampáňo, ale i silné erotické prostředí našich těl udělalo ze mne poslušného. Klekl jsem si a opřel jsem se rukama o postel. Touto pozicí jsem vlastně vystrčil na všechny svůj kulatý zadek. Proti mé hlavě se postavil Emil a říká. My tu hru známe, takže pravidla vysvětlím tobě. Teď k tobě přistoupí po jednom každý z nás, zasune do tvé díry na velmi krátkou dobu svůj klacek a ty musíš uhodnout kdo to je. Aby jsi to neměl jednoduché, tak ti zaváži oči. To né…, byla moje okamžitá reakce. Já jsem ještě „panic“. Však právě, takže tě toho musíme zbavit. Ale vždyť mne „roztrhnete“. Neboj ozval se Pavel. Já měl taky strach. Až poznáš co je to za slast, tak to budeš po nás stále vyžadovat. No to určitě a začali se mi dělat kruhy před očima při vzpomínce Honzova „chobotu“. Neodmlouvej zavelel manažer Emil a přistoupil ke mě zezadu. Roztáhl mi nohy a zároveň jsem pocítil, jak důkladně promazává moji dírku něčím kluzkým. Vše připraveno. Mám jednu podmínku. Cha cha ozvalo se, on si klade podmínky. To zde ještě nebylo. Však právě. Můžete udělat jednou vyjímku. Jakou, ozval se opět Emil. Mohu si sáhnout alespoň každému na pytel. Ále jo, ozval se tentokrát Honza a už nezdržuj. Jako první přistoupil ke mě zezadu Karel. Pomalu nasadil ten svůj ztopořený klacek na kraj mé dírky. Trochu zatlačil, ale zasunul jenom kousek. Aniž promluvil slovo plácl mne přes zadek a Emil za něj řek. Uvolni se, nebo tě to bude doopravdy bolet. Dělám co mohu, byla moje odpověď. Tak se snaž… Moje snaha byla korunována úspěchem, protože během chvilky Karel zatlačil a vklouzl do mne celý. Potom dvakrát zasunul a vysunul ten svůj klacek ve mě jak zněla pravidla. Tak kdo to byl volali všichni sborem. Protože jsem necítil při doražení a při letmém ohmatu koulí žádné chlupy řek jsem. To byl Karel. Správně. Uhodl. Jako druhý šel Pavel. I on nasadil, ale jeho mnohem menší klacek neměl problém se do mne dostat. Jeho setrváni ve mě jsem konstatoval. Tak to je jasné. To je Pavel. Opět uhádl, jásali všichni. Po chvilce přistoupil ke mě Béďa. Jak nasadil ten svůj klacek a opřel se o můj zadek těma svýma velkýma rukama, tak mi to bylo hned jasné. To je kulturista Béďa vykřikl jsem. Aniž si kdo všiml sundal jsem si šátek, který mi přes oči dal Emil. Teď určitě nepoznáš zvolal Pavel. Prohl jsem se a mezi nohama jsem viděl jak se ke mě blíží Honza. V ruce ten svůj obrovský ztopořený chobot. Nedával jsem znát, že jej vidím, ale měl jsem v sobě malou dušičku. To přece nemůže do mne zasunout. Opak byl pravdou. Honza než nasadil toho svého velikána, tak mne pořádně promazal, pak promazal toho „svého“ a pak nasadil. Jeho fialový žalud a silně zarostlý klacek se vzpínal, ale moje díra odolávala jeho náporu. Honza opět pořádně promazal ten svůj klacek a pokračoval v dobývání steče. Pomalými krouživými pohyby postupně napřed malý kousek žaludu, potom celý. Chvíli ustal, jako by odpočíval. Potom znenadání zatlačil a byl celý ve mě. Jeho délku i tloušťku jsem snad cítil až v krku. Ale dle pravidel, okamžitě vysunul. To je majitel největšího klacku Honza. Tak toho abych nepoznal, tak bych musel být na hlavu, byla moje odpověď. Po Honzovi neměl Ivan žádný problém uložit ten svůj klacek do mne. Na něm jsem viděl, že jeho nervy jsou vyšponovány a že se jenom stěží ovládá. Přesto dodržel pravidla. Tak to je náš Ivan. Nestačil jsem ani dopovědět a už jsem viděl jak se šine ke mě Emil. Jestli měl Ivan nervy vyšponovány, tak Emil, ten se již neovládl. Podle pravidel vrazil svůj nádherně ztopořený klacek do mě a místo v duchu pravidel okamžitě vyndat, přitiskl se zoufale k mému zadku, jednou rukou uchopil můj ztopořený klacek, který mi začal honit. Druhou rukou uchopil moji jednu půlku a začal přirážet. Všichni byli přímo fascinováni pohledem na tento nespoutaný akt. Drželi si ty svoje ztopořené klacky a všichni si je honili jak o závod. Po chvíli jsem ucítil jak to v mé díře zacukalo. Emil se přitiskl ke mě a v tu chvíli jsem pocítil jak se Emilovo semeno rozlévá v mé dírce. To byl i můj vrchol. Na oplátku jsem uložil svoje semeno Emilovi do jeho ruky. Ostatní když to viděli tak jeden po druhém vystříkali své semeno na podlahu před sebe. Vy chlíplá zvířata zvolal Honza, kdo to bude po vás uklízet. Neboj se Honzo ozval se tentokrát kulturista Béďa, vždycky jsme to uklídili, tak to bude i dnes. No proto, řekl už smířlivým hlasem Honza. Tak to byla hra „chodí pešek okolo“. Následovalo občerstvení. Běžte někdo uvařit kávu ujal se opět své manažerské funkce Emil. Odpovědí mu bylo Honzovo doporučení, ať jej uvaří sám, protože nedodržel pravidla. Já ti půjdu pomoci ozval se Karel. Ostatní si posedali k baru. Ivan vytáhl k šampáňu obložené chlebíčky a všichni je s povděkem začali konzumovat. Během konzumace jídla Ivan vyměnil kazetu. Donesl jsem novou, pojďte se dívat. Všichni byli zaujati touto produkcí, takže zapomněli na Emila a Karla. Já ovšem né. Pomalu jsem se vykradl z pokoje a zamířil do kuchyně zjistit jak to s tou kávou vypadá. Dvéře nebyli zavřeny, takže jsem mohl pozorovat Emila s Karlem. Emil stál u sporáku, oči zavřené, na tváři blažený úsměv. Karel klečel u jeho nohou . Jednou rukou si přidržoval Emilův klacek v ústech, aby mu nevnikl příliš daleko a druhou rukou jej šimral na pytlu. Emil svíral Karlovu hlavu a byl jak jsem viděl v sedmém nebi. Pak vzal Karla za ramena, pomohl mu vstát a sám se posadil se na kraj židle. Karel okamžitě pochopil situaci. Pomazal si toho svého vyholeného klacka všude přítomným gelem. Potom se rozkročil nad Emilem a za vzájemné pomoci se dostali tam, kam oba chtěli. Karel začal nasedávat a prudce dosedávat zpět. Emil vzal do ruky Karlův ztopořený klacek a honil jej o závod. Po chvíli Karel ustal, mírně zachroptěl a ode dveří jsem spatřil jak Karel stříká svou lávu semene na Emilovu hruď, zatímco Emil plnil Karlovu dírku. Potom se dlouze a vášnivě líbali. Tento bezprostřední nespoutaný akt jsem pozoroval škvírou v kuchyni, aniž by aktéři o něčem věděli. Jednou rukou jsem si mačkal varlata a druhou rukou jsem si ho honil. Mezitím Karel zařval. Pro boha kafe a seskočil z Emila. Emil se nakoukl a když viděl pootevřenou kuchyň, tak prudce otevřel a viděl mne za dveřmi se ztopořeným klackem v ruce. Á… náš novic šmíruje. Ne začal jsem koktat… Karel se mě zastal. Ale ať se kluk něco přiučí a dlouze mne políbil. Mám u tebe zamluvené číslo, ale napřed nám pomoz s tou kávou. Jasně, ale s tím stojícím ptákem, tam dolu nepůjdu. Co s tebou dělat podíval se na mne tak trochu se soucitem Emil a přistoupil ke mě zezadu. Jednou rukou mne objal a druhou uchopil můj stojící klacek a střídavě několika krátkými a dlouhými tahy dokončil, to co jsem nestačil já. Když to viděl Karel strčil přede mne utěrku. Kdyby nás viděl Honza, že mu zde necháváme všude suché děti, tak by byl velmi naštvaný. Potom jsme vzali uvařenou kávu a sešli dolu. Když jsme vstoupili, tak se nám naskytl zajímavý pohled. U baru kouřil Pavel zrzavého Béďu jako o závod. Béďa držel pevně v dlaních Pavlovu hlavu a sténal slastí. Na posteli ležel na zádech Honza s nohama na ramenech Ivana, který byl zaklíněn svým vyholeným klackem v Honzovi. Oba se rytmicky pohybovali. Bylo vidět na Honzovi jakou rozkoš mu působí Ivanův klacek v jeho díře, protože přirážel jako divý. Všichni tři jsme pozorovali tuto nádhernou podívanou. Ani jednoho z nás nenapadlo přerušit je v započaté rozkoši.
Naši podívanou umocnilo náhle zvolání Ivana už budu… vytáhl ten svůj vyholený klacek z Honzy a vystříkal velkou dávku semene na jeho hruď. Mezitím uchopil Honza ruku Ivana a tlačil jí na svůj „malý chobot“. Ivan uchopil oběma rukama Honzovu kládu a několika tahy jej udělal. Další velká dávka semene přistála na hrudi majitele největšího klacku naší skupiny. Mezitím kulturista Béďa nesmlouvavě se vystříkal do Pavlových úst. Jak trochu dozněly slastné vzdechy aktérů, vstoupili jsme na scénu my tři s kávou. To je dost byla první reakce Pavla. Já jsem musel místo kávy polykat Béďovo semeno. No no, ozval se Béďa, měl jsi to jako smetanu a teď to zapiješ kávou. Z postele se zdvihl Honza a směrem k nám vyslal dotaz. A co vy tři mušketýři jste tam tak dlouho dělali. Já myslel s Ivanem, že jste pro tu kávu jeli až do Brazílie. No to je řečí odpověděl Karel. Probírali jsme aktuální situaci v dolních partiích mužského těla, konkrétně mezi nohama. Stačí Honzo, nebo to máme demonstrovat. Nebuď jedovatý, byla odpověď Honzy. Konečně po kávě si aktuální situaci probereme všichni zde na tomto letišti. Každý bude referovat zvlášť.
Tak se i stalo. Dopito, podíval se po všech Honza. Uděláme „rojnici“ a uchopil nejblíže stojícího Karla za vyholeného ptáka a táhl jej k letišti. Ten chytil na oplátku Pavla za jeho ptáka. K Pavlovi jsem se přidal dobrovolně já. Otočil jsem se a za mnou stál Béďa. S chutí jsem vzal do ruky ten jeho klacek. Béďovi se vnutil do jeho ruky se svým vyholeným klackem Ivan, který táhl za sebou posledního člena naší skupiny manažéra Emila. Když jsme došli k posteli zavelel Honza. Oficiální vítání našeho „novice“ zakončíme jako vždy stejným způsobem. Mirku lehni si na záda. Uposlechl jsem Ostatní si poklekli kolem mne. Už pohled na ty všechny nádherné kolem dokola se probouzející klády vzbudil ve mě opětnou erekci. No a teď si to všichni uděláme tak jak jsme to dělali v pubertě a jak to děláme,dodnes když nemáme poblíž žádného partnera, řekl velitelsky Honza a uchopil jednou rukou svoje koule a druhou rukou ten svůj chobot. Ostatní poslušně následovali jeho příkazu. Nastala skupinová onanie. Pohled na ty všechny nádherně ztopořené klacky udělal, že jsem jako první vystříkl svoje semeno na svoji hruď. Následoval mne Ivan, po něm Pavel, Karel, Emil, Béďa a jako poslední, na kterého jsme museli všichni chvíli čekat Honza. Moje hruď byla samé semeno. Tak a teď skončil hlavní program oficiálního uvítání našeho „novice“ a následuje volná zábava. zakončil naši hromadnou „honitbu“ Honza. Já jsem se odebral do sprch, ostatní se šli posilnit k baru. Za chvíli přišel za mnou do sprch Pavel a navrhl mi, že aby se nám ostatní nesmáli, že si navzájem vyholíme klacky. Než jsme tak učinili, tak jsme se navzájem vykouřili. Když jsme se vrátili zpátky, v pokoji už probíhali nevázané sexuální orgie. Osvěžení sprchou a s notnou dávkou sebevědomí, že ty svoje klacky máme o to vyholení „větší“, jsme se okamžitě zapojili a pokračovali až do časných ranních hodin. Když jsem odcházel s Emilem domů, tak říkám. Bylo to výborné. Jsem rád, že jsi mne vzal do svého kolektivu, ikdyž jsi za mne nebyl pochválen. Přesto mi ještě dlužíš vysvětlení, proč ti říkají manažér. Je to jednoduché Mirku. Já mám na starosti shánění „noviců“, nebo–li jak říká s oblibou Honza mladé masíčko. Tak se čiň a sežeň brzo něco „většího“, ať jsi pochválen. No budu muset zapracovat na koupališti. Takto jsme se scházeli každý týden dvakrát v tomto složení asi dva měsíce. Manažéru Emilovi bylo pokaždé vyčítáno, že začíná byt v naší skupině stereotyp, že by bylo potřeba posílit naše řady. Emil stále krčil rameny, že nemůže na nic vhodného narazit,ať se snažíme všichni.
Okamžik vážení, zvoní mi telefon. Halo, tady Emil, sehnal jsem novou posilu, tak se nezapomeň připravit. Od této chvíle žádné „laškování“ se svou mužskou ozdobou! Konečně. Už nebudu „novicem naší skupiny. Přejel jsem si přes kalhoty ten svůj malý klacek a nahlas pro sebe řekl. To jsem zvědav co ten Emil dotlačí.
honza napsal
sqvělý