Vaše erotické povídky

Druhý den jsme na sobě samozřejmě nedali vůbec nic znát. Dělali jsme různé klasické věci, co se tak na školních výletech dělávají – hráli fotbal, šli na výlet – a večer, tak v osm hodin, jsme zahájili další klasickou „společenskou událost“ v naší chatce.
O něco později, když už jsme měli všichni trochu upito, jsem vylezl z nudy ven. Šel jsem se podívat k vedlejší chatce, kde holky spolu s profesorkami kouřily vodárnu.

Chvíli jsem s nimi pokecal a pak jsem šel pomalu zase zpátky. Z naší chatky se ke mně blížil Lukáš, jak jinak, než s další flaškou čehosi v ruce. Bylo kolem půl desáté a stmívalo se…
Řekl jsem mu potichu: „Nepodniknem něco?“
„No, proč ne?“ odpověděl s úsměvem. Byl evidentně potěšen, natěšen a nadržen. „Počkej za vaší chatkou,“ dodal šibalsky.
Vypálil jsem nadšeně k naší chatce a obešel jsem ji. Za chvíli se objevil Lukáš a okamžitě rukou zabloudil k mému rozkroku. Objal jsem ho. On vytáhl něco z kapsy a strčil mi to do ruky. Provedl jsem průzkum a zjistil jsem ne zcela nezajímavý fakt – byl to lubrikační gel, zřejmě poměrně kvalitní.
„Odkud tohle máš?“ zeptal jsem se dost překvapeně.

„No, to víš, vzal jsem to z domu, jen tak pro případ,“ prohlásil s úsměvem.
„No jo, ale kdes to vzal?“ vyzvídal jsem.
„Ále, jeden můj kamarád se v tom docela vyzná, no a tak mě trochu zasponzoroval.“
Pozoroval, jak se na to tvářím. Já jsem chvíli mlčky stravoval tento nový, vcelku pozitivní fakt a přemýšlel jsem o něm. „Tak to využijem, ne?“
„Já bych byl pro,“ odpověděl mi.
Vzal jsem ho za ruku a vedl jsem ho nedalekým hájkem na přilehlé pole. Pole bylo pro naše účely jak stvořené – rostlo na něm něco neidentifikovatelného, asi metr vysokého. Usadili jsme se do toho „něca“ a začali jsme ze sebe nedočkavě sundávat překážející kalhoty a trenky. Lukáš popadl můj nástroj do pusy a ten velice ochotně brzy postával v pozoru.
„Počkej,“ zarazil jsem ho, „ať mě ještě neuděláš moc brzo…“
„No dobrá,“ odpověděl mi a bylo vidět, že se mu nechce. Pomalu si přejížděl prsty svých vystrčených vytrčených 16 cm.
Vzal jsem lubrikant a začal si jím mazat svůj žalud. On si taky nabral na prsty a roztíral si ho u konečníku. Byli jsme dobře ukrytí ve vysokém porostu, takže jsme se nemuseli bát, že nás někdo objeví. Všichni koneckonců byli zahrabaní v chatkách a chlastali.
Lukáš se obrátil na všechny čtyři a nastrčil mi přímo výstavně svoji dírku. Nemohl jsem odolat a bez jakékoliv předehry (za kterou by se ostatně snad dalo považovat to mazání jsem mu nasadil žalud na okraj dírky a jemně jsem přitlačil. Vklouzl jsem dovnitř celkem rychle a postupně jsem se dostával dál a dál. Chvíli to asi pro Lukáše nebylo moc příjemné, ale pak se roztáhl a zjevně ho to taky začalo vzrušovat. Jezdil jsem pomalými tahy sem a tam a naplno jsem si užíval jeho pevné úzké svěrače. Chytil jsem mu zezadu jeho nástroj a začal jsem ho v podobném rytmu, jako jsem ho napíchával, zpracovávat.
Po chvíli Lukáš prohlásil: „Já bych ho taky chtěl narvat do tebe…“
Souhlasil jsem. Vzal jsem si trochu gelu na prsty a rozetřel si ho kolem svého konečníku. Řekl jsem mu, aby si lehnul na záda. Dostal jsem totiž další nápad. Dali jsme na zem naše mikiny a on si lehl, péro vytrčené přímo nahoru jako stožár.
Klekl jsem si nad něj čelem k němu a zavedl si jeho nástroj do zadečku. Mělo to výhodu v tom, že jsem si sám mohl určovat, jak hluboko to chci. Nakonec se mi, nevím jak, povedlo dosednout úplně na doraz. Vím ale, že se mi to hodně líbilo. Trochu jsem se na něm vrtěl, čímž jsem nás oba dostával málem do extáze. Vyhrnul si tričko, aby cítil moje péro na břiše. Ještě chvíli jsem na něm poskakoval a přitom si ho náruživě honil.
Hotovo bylo za pár minut, a protože kolem nebylo nic jiného vhodného, než Lukášovo holé břicho, pustil jsem to přímo tam. To ho dodělalo taky. Rychle mi vyklouzl z análu a já jsem trochu uhnul. Už si stříkal na břicho – no a že to tedy stálo za to.
Přitiskl jsem se k němu z boku. Otočil ke mně hlavu a za chvíli jeho jazyk vklouzl do mé pusy. Chvilku jsme se líbali. Potom jsme usoudili, že by nebylo na škodu očistit Lukášovo břicho od našich šťáv. Dali jsme se do pořádku, sedli si do pováleného rostlinstva a byli chvíli potichu.
Najednou jsme asi tak 5 metrů od nás něco zaslechli. Překvapeně jsme se po sobě podívali: „Že bysme nebyli sami, kdo měl tenhle nápad?!“
Opatrně jsme se přikrčení odebrali o 5 metrů vedle. Nebyli jsme sami, kdo měl tenhle nápad…