Byl jsem PROHRANEJ V KARTÁCH, pak NEPOUČITELNEJ a teď jsem se stal otrokem. Krátce uvedu, že jsem si udělal dluh a pro jeho zaplacení jsem byl nucenej dělat buziděvku ve videokabince s dalším dlužníkem. Prostě takovej naprosto normální splátkovej kalendář vlastním tělem. Druhej den po mým parádním úvodu jako hvězda internetového připojení jsem byl vyzvednutej z tý maličkatý cimry co byla ve skutečnosti kobka pro dlužníky pana soukromého lichváře. Byl jsem poučenej, že můj včerejší výkon udělal na pána co nás sledoval přes internet dojem a vyžádal si moje služby osobně.
Nikdo se mě neptal na názor. Nikdo ne neptal o dovolení. Jenom jsem byl ubezpečen, že za tenhle výlet mi bude odečteno z dluhu 10.000,- Musel jsem se oblíknout do maskáčů a kanad. Dostrkali mě do garáže. Fo džky jsem dostal roubík, na hlavu tmavej pytel a na ruce za zády pouta. Blbej pocit. Nic nevidět a nic nemoc udělat. No a takhle krásně ustrojenýho mě šoupli do kufru toho jejich fajnovýho auta. Naštěstí má luxusní BMW taky luxusně velkej kufr. Cestou necestou Prahou za Prahu jsme kodrcali na nějaký místo. Kufr cvaknul kroky zaduněli a já letěl hlava nehlava z kufru na zem. Naštěstí to byla asi nějaká lesní cesta, protože kolem vonělo jehličí a já přistál na měkkém.
Slyšel jsem tlumený rozhovor ,,Tak tady to máte“ ,,Ano děkuji vám za dodávku. Vrátím zítra podle dohodnutých podmínek na tomto místě. Můžete mi to prosím naložit?“
V hlavě mi to šrotovalo. Doprdele zítra mě vrátí? Někam mě poveze bez těch blbejch ale MEJCH goril? Najednou jsem začal toužit po jejich další přítomnosti. Klidně si domě můžou občas bouchnout, ale hergot nenechávejte mě samotnýho s nějakým úchylem! Doprdele co sem nějaká věc? Copak jsem nějaký TO? Jsem člověk! Popadly mě ruce a hop a byl jsem v kufru dalšího auta.
Rozjeli jsme se a já přemýšlel co bude. Bejt to ve filmu tak protáhnu spoutaný ruce pod nohama, otevřu zevnitř kufr a vyskočím za jízdy plavným parakotoulem. Jenže v životě to takhle nefunguje. Takže jsem se tam plácal a dopadlo to akorát tak, že jsem si utáhnul ty pouta na zády. Jeli jsem asi hodinku. Na cestu hrála vážná hudba. Tipnul bych to na Bacha nebo nějakýho toho Wagnera. Prostě muzika, kterou podle mě můžou poslouchat jenom lidi s titulem a nebo magoři. Vzájemná kombinace není vyloučená. Nakonec auto zastavilo a kufr se otevřel. Byl jsem naprosto dezorientovanej a tím blbým roubíkem a pytlem na hlavě to stálo za prd.. ,,Ven“ Byl jsem v pokušení říct něco hodně sprostýho ale vyznělo to něco jako HUHLHLHUH. Jo roubík je věc. Postupným soukáním a popolezením jsem se vyhrabal na kraj kufru. Dokonce jsem vyndal i nohy. ,,Stop“ Na nohách mi cvakli pouta. ,,Postavit“ a ,,Kupředu“ Slyšel jsem asi tak troje dveře a cítil vlhkost a chlad. ,,Stát“ Něco mě sevřelo kolem krku. Obojek! Cvak, cvak avak. Co to je hergot za zvuk? Kladka s řetězem a já šel skoro na špičky nohou. Obojek byl přidělanej ke kladce a ta mě pěkně našponovala nahoru. ,,Teď Tomu sundám pouta z rukou, přendá je to dopředu a dostane pouta jiná, Když To udělá prudký pohyb může se stát, že uklouzne a oběsí se.“ To bylo suché konstatování a já pochopil, že tady jsem opravdu jenom TO. Žádné jméno, žádný člověk, ale věc. Chlap odešel a já se v panice pokoušel nějak dostat z těch blbejch pout. Měl jsem je sice vpředu, ale byly spojený s těma na nohách. K tomu ten blbej obojek na krku co mě tahal nahoru. Chlap se vrátil, ale za jak dlouho to bylo už jsem nebyl schopnej přesně určit. Možná tak 30 minut. Kladka zacvakala a já byl vyšponovanej nahoru.
,,Bodou sundána pouta a To se sleče. Donaha.“ Když bude zlobit povytáhnu To nahoru. Nic jsem neviděl. Začala hrát hudba zase to byl odvaz pro třicet houslí a jeden hoboj. Prostě magor. Poslušně jsem se svlékl. Kalhoty spadli ke kotníkům slipy jsem taky sklepal kam to šlo, sundal jsem si bundu i košili. Zůstala mi jenom kukla a roubík. Cvak cvak cvak. Kladka povolovala. ,,Přejít vpravo. Obojek dál držel a řetěz k němu byl stále podle všeho připravený zaseknout podle potřeby. ,,Ruce roztahnout.“ Zase pouta, ale tentokrát kožená. Levá ruka šla nahoru pravá také. Nohy od sebe a další sada pout na ně. Byl jsem přikurtovanej do kříže. Obojek povolil ,,Dobrou noc“ Ozvalo se. HUHLY HUHLY HUHLY. To byla moje odpověď. Chtělo se mi chcát, nevěděl jsem kde jsem, Začal jsem otírat hlavu o ramena a po dlouhé době se mi podařilo stáhnout z hlavy pytel. Byl jsem v nějaké sklepní místnosti osvětlené sporým světlem svíček, které začínaly dohořívat. Na stěnách byla železná oka, ze kterých vyseli řetězy. Já byl přidělán k nějaké dřevěné konstrukci. Začal jsem mít opravdu strach…
jan napsal
stara poviedka