Tenhle den začal jako každý normální. Vstal jsem s postele, umyl se najedl se a čekal na kamaráda, který mě každé ráno vyzvedával. Do školy jsme dorazili ve třičtvrtě na osm. Tenhle den se mi tam moc nechtělo, měli jsme psát test z matematiky, kterou já moc nezvládám. Začala hodina. Seděl jsem v lavici a snažil se nemyslet na ten test.Se zazvoněním se otevřeli dveře a dovnitř vtrhla Zástupkyně ředitele s prosbou zda si může půjčit pár dětí na pomoc.
číst více
Jmenuji se William jen William, ale říkají mi Střelec. Mé příjmení je ztraceno v hlubinách času stejně tak jako můj život. Narodil jsem se v Anglii léta páně 1484, bylo to v době kdy akorát vycházeli z módy rytíři a podobně. Můj otec tento ,,přechod“ nepřenesl přes srdce a zabil se. Tehdy se věřilo, že sebevrazi se nedostanou do nebe za bohem, ale já už tehdy věděl, že jsou to nesmysly. Žádný bůh, andělé ani ďábel neexistují. Moje matka se znovu vdala, za jednoho měšťana s dobrou pověstí. Jeho ,,dobrá pověst“ se brzy ukázala jako velmi špatná. Na matku neustále křičel a se mnou to nebylo o nic lepší, když mne nemlátil tak byl pryč (a to nebylo moc často).
číst více
Černovlasý mladík se rozhlédl po místnosti, kam jej odvlekli zdejší válečníci. Už před několika dny si všiml, že do tohoto domu chodí místní osadníci s úctou a bázlivou pokorou na tváři. A sotva vstoupil, hned pochopil proč. Tento dům se svým zařízením nápadně podobal tomu, který znal ze své domoviny, ležící teď daleko za průlivem. Ten dům patřil jejich kněžím a kněžkám Boha nebes a Bohyně země. Mimoděk jej napadlo, zda jej nebudou chtít obětovat, podle roční doby a počtu dnů měl být brzy svátek Ohně….
číst více
Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více
První díl,
Druhý díl
Mokré ráno.
Ráno jsem se probudil až po kámošovi. Vstal jsem z postele a při pohledu na fleky na pyžamu a na posteli jsem se zasmál. Naštěstí to nebylo tak zlé, a nebylo jich tolik. Vzal jsem ručník přes rameno, do ruky zubní pastu tuti fruti, kartáček a šel se umýt. V koupelně jsem si stoupl na předložku u umyvadla a zahájil očistu. Při pohledu na mísu stojící v rohu jsem si vybavil večerní zážitky a zavřel jsem oči.
číst více
Na dnešek večer jsem byl domluvený s Janou, že si vyjdeme na diskotéku. Čekám už pár minut před jejím domem a váhám, jestli bych neměl zazvonit ještě jednou. Ale to už slyším kroky, jak se někdo blíží ke dveřím. Otevřela její matka a v zápětí doběhla i Jana. Měla na sobě krátkou sukýnku, těsně pod zadek a moc ji to v ní slušelo.
číst více
Jarko byla nejstarší dcera náčelníka osady v Zelené zátoce. Bylo jí 18 let a momentálně neměla moc dobré vyhlídky do budoucnosti, protože se včera odmítla stát ženou, či spíše otrokyní, syna náčelníka sousední osady. Vlastně mu málem vydrápala oči, když se jí pokusil dotknout.
číst více
KAPITOLA PÁTÁ: O DĚDICTVÍ PO KRÁLI, SVÍČCE A PANENSKÉ BLÁNĚ
Jednou Růženka cosi provedla a královna jí dala domácí vězení. Dívka vzpurně zabouchla dveře svého pokoje a s pomstychtivým výrazem za sebou zamkla - když ona nesmí ven, tak nikdo nesmí k ní! Jak tak chodila po místnosti a vztekle kopala do všeho, co jí přišlo do cesty, vypadl z dřevěného obložení jeden malý panel a odhalil tajnou skrýš. Růženka zapomněla na slast a jala se objev zkoumat. Zašmátrala v úzké prostoře a nahmatala svazek papírů. Když jej vytáhla na světlo denní, zjistila, že je to jakási tenká kniha bez pevných desek, plná obrázků.
číst více
Můj děda, vášnivý chovatel králíku, se rozhodl zvýšit zásobu sena na příští zimu.
Kontaktoval rodinu Mullerových, kteří každý rok pečlivě suší seno na pujčené louce. Je to rodina, která je chudší. Otec invalidní důchodce, matka bez práce, dcera Jarka 17 let a syn Michal 20 let. Bydlí ve starším domě na vesnici a mají velkochov hlavně pro vlastní potřebu na pak na prodej pro ostatní.
číst více
Bylo, nebylo možná bylo možná nebylo, ale možná, že bude.
Tak tedy za devatero horami, devatero řekami se narodila dvěma šťastným rodičům krásná holčička. Dostala jméno Viola.
Její matka zemřela, když Violce byly tři roky. Její tatínek se rozhodl, že se znovu ožení. Vdovec se s jednou dcerou v dnešní době nežení snadno. Snad právě proto se vzal zavděk první ženou, která projevila zájem.
číst více
