Doprkvančic himmlhergot zatrsakrPrsoFikrOnanieKrám! Zase se cejtím taková nějaká nachcípaná… to pitomý počasí je fuckt prevít, mění se častějc, než jsem se kdysi měnila JÁ, královna Prcání, královna sexuálních pozic! S bejvalým chundelatým Ptákoslavem jsme byli málokdy nemocní, a to i přesto, že jsme často měnili kámo-šutr pozice. Hm. Něco na mně nejspíš leze.
Asi to bude bude ňáká angína… „Ne, ne (!), tak to holka ne (!), Ty marodit nebudeš (!). Takovejch chlapů všude kolem život je tak krátkej, utíká Ti přímo mezi stydkejma pyskama… na nějaký marodění velmi rychle zapomeň, holčičko…!!!“… zase jsem ji slyšela, jak mi to nepokrytě pošeptala. A tohle mi dělala moje zlatá hladová jeskyňka každou noc (!)…no jen si to představte! Nikdo by to na mým místě nevydržel… to mi věřte…
Následující ráno jsem se teda chtě nechtě vypravila k našemu doktůrkovi. Furt mi přišlo, že jsem taková nějaká nechcípaná. Můj doktůrek je takovej mlaďoučkej týpek, sotva ta jeho sladká prdelka vylezla školu… člověk by ani nevěřil, že takovej ptáček ustál během tak relativně krátkýho studijního času všechny ty tuny příšernej knih. Já bych to nenastudovala ani za tři životy, fucktyčky. Vždyť on u toho nemohl mít žádnej čas na šukání? Nebo jó? Hm. Myslím, že těžko. Chudák. Ještě, že nejsem paní DoktOdporka. A jak jsem si tak toho doktůrka se zvědavostí prohlížela, od hlavy až k patě, a přitom sledovala jeho unylej výraz v obličeji… tak mi najednou bylo toho poslušného vzdělance úplně líto. Tak jsem se teda v tom přemejšlení o doktůrkovi rozhodla, že mu udělám radost, a že takovouhle pacientku, jako jsem JÁ, pro tuhle chvíli pasovaná na tzv. královnu Prcin, ještě určitě nikdy neměl a mít znovu ani nikdy nebude… to vám garantuju!
„Tak copak vás trápí, slečinko?“ začal se vyptávat. „Ále, mám asi vaginu pectoris…“ špitla jsem. HE! HE! HE! HE! HE! HE! HE! HE! HE! Škyt! Mistr daktr něco zakoktal, u toho zrudnul, zezelenal a pak na mě vyvalil ty svý příšerně vystudovaný vočíčka. „Vy asi myslíte, anginu pectoris, že?… Ehm, víte, vagina je něco úplně jiného…“ začal mě poučovat. Naivka jeden! Nebo, že by se tu moji hlášku snažil nějak zakecat? Snad si nemyslí, že JÁ, Královna prcin a šukání, nevím kde mám svoji vlastní vagínu! „No to Ne, NE! Vy mi asi nerozumíte, pane daktyl…doktore (!), mám nemocnou kundičku, víte? Prostě ONA je ta moje chudinka tak sama a tak ireverzibilně strádá… že je to naprosto jasný syndrom nějaké nemoci…“ (byla jsem hrdá na moje termálně dynamický a další znalosti přírodních dějů)… přičemž s těmito slovy jsem na něj lišácky zamrkala výraznýma řasama a přehodila si nohu přes nohu, že to možná spíš vypadalo jako kdybych si omylem nohu přehodila až daleko za hlavu. He he. Škyt! „Co to (!)…no, mno, tak si tedy odložte, s(v)lečno, podívám se na vás…“, prohlásil MrD teda Dr., a zatímco jsem si odkládala, jsem jenom zaslechla, jak si milej zlatej dal u umyvadla hlavu pod ledovou vodu. Z kohoutku to příšerně nahlas zachrastilo. Nadešla má chvíle, JÓÓÓ, měla jsem radost jak malá mrdaninka, svlíkla jsem ze sebe všechny hadry a lehla si na studený lehátko… a lehce přitom roztáhla nohy…Za chviličku dorazil doktůrek a znova zalapal po dechu, tohle ještě nezažil! Ty vole, málem mu vycrnkly brejle z nosu. Zíral.
Zíral. Civěl. Aninemrkal. Aninesmrkal. Zíral.
„No tak (!), jste snad víc přeučenej zasycenej a impotentní doktor, anebo vopravdovej chlap?“ prohlásila jsem tak rázně, že kdybych byla dřevorubka, urazila bych touhle jednou větou nejstatnějšího stroma v lese. Místo toho jsem mu ale prstíkem ukázala, čemuže se to má věnovat. Zabořil svoji tvář mezi mý nohy tak, že jsem se až lekla, a jeho dech byl slyšet víc, než kdybych měla na hlavě nasazenej ten, no ten….jak se tomu řekne… frndoskop! MrDr mi začal dychtivě lízat kundičku, olizoval její lesklé stydké pysky a značně zbytnělej klitoris, kterej už dlouhý hodiny zmíral touhou po chlapským vzdělaným jazyku.
„Jόό, doktůrku, vylízej mi jí pěkně a pak mě ještě pořádně opíchej! Třebas i svojí osobní stříkačkou, chci cejtit tvůj výstřik, to je jediná medicína na vagínu pectoris…“ řvala jsem (s jeho tváří na své kundičce), a přitom jsem si ještě dodatečně přejížděla prsty přes klitoris. Svlíkl se mávnutím nemocniční šnůrky, která sloužila místo pásku u kalhot, a okamžitě mi ho tam celýho zarazil až po koule, silně mně chytil za kozy a zmáčkl mi je tak, jako by to byl snad nějakej zkušenej mrdolog, teda chci říct mammolog. To nebylo vůbec logický. Ale hlavní bylo, že to bylo tak úžasný! Přirážel jako chovnej bejček s hlavou plnou testosteronu a pak mě vzal za boky a zrychloval svoje třeskupyskní pohyby. Mý kozičky pod jeho tempem vibrovaly a můj klitoris se už už chystal spustit řetězovou reakci vulkanickýho orgasmu. „Dělej, ošetřuj mě, pořádně mi to udělej, jόόό, pojď, už budu…budu, udu, údu…údusenemůžunabažit…!“ poslední slova zanikla v přílivu mýho orgasmu. Chvění v kundičce vystřídal jeho mohutnej výstřik, kterým mi mistr učenej zaplavil celou jeskyňku. Ještě že jsem si to přitom dělala prstem, byli jsme tak díky tomu hotový skoro současně. Pak jsem mu z jeho péra olízala poslední zbytky spermatu, oblíkla se jako by se nesouložilo, a šla se domů doléčit vibrátorem… A doktůrek? Pcha!…Tak ten od tý doby díky mně rozšířil svoje kazuistický znalosti a taky zná novou diagnόzu: Vaginu pectoris!