Zorka si svlékla malé růžové kalhotky a vstoupila do sprchy. Zavřela oči a vnímala stékání vody přes ňadra na bříško, výrazné boky, cítila přímo živočišně, jak se prodírají bujným kožíškem rozkroku, svlažují stydké pysky kundičky a tečou až k chodidlům. Byly to pro ni ještě hebčí dotyky, než když se takhle hladila vlastníma rukama.
Zorka si hrála velice ráda se svým tělem už od časů, kdy zásluhou jedné kamarádky objevila, jak spontánně reaguje. Moc ráda se laskala až k tomu stavu, kdy musela sklouznout prsty do klína, protože už to neslo vydržet. Vnikla si něžně prstem mezi poddajné pysky, vyhmátla naběhlý poštěvák a mazlila se s ním tak dlouho, až se udělala. Ale doteky vody jí připadaly jako doteky někoho jiného. Každá jiná na jejím místě by si zřejmě představovala, že ji hladí nějaký přítulný chlapec. Zorka ale při téhle onanii myslela na Lauru, štíhlou dívku s velkými prsy, se kterou se už několik měsíců dělila o garsonku v koleji. Sedávaly vedle sebe v posluchárně fakulty, v menze při obědě, byly prakticky neustále spolu, ale i přesto si nebyly ještě tak blízké, jak o tom Zorka často fantazírovala. Tolikrát už toužila Lauru ošukat, ale vždycky se toho zalekla, obávala se, že Laura ji s odporem ve tváři odstrčí a naráz skončí jejich přátelství, které pro ni tolik znamená. Zorka se děsila myšlenky, že by se tahle nádherná pohádka jejich spolužití rozplynula jako sen, když se člověk ráno probudí, že by zjistila, že Laura není jako ona. Ale zároveň se obávala, že jí jednou oznámí, že si našla chlapce. Mockrát si už říkala, musíš to risknout, nebo tě někdo předběhne a ojede ji jako první, ale přesto nenašla k tomu kroku v sobě potřebnou odvahu. „Zorko…?“ ozvalo se za závěsem, ve škvíře se objevil Lauřin obličej. „Venku je vedro k zbláznění.“ „Proto jsem vlezla hned pod sprchu,“ zamumlala Zorka a napadlo ji, že je to třeba ten pravý okamžik, na který stále čekala a který by se mohl změnit v bláznivé dívčí šoustání. Laura, už bez sukně a s rozepnutou blůzkou, odhalující ňadra, vklouzla do koupelny, dychtivá po vodě. Strhla si blůzku, srolovala kalhotky. „Můžu k tobě, Zorko?“ „Hned budu,“ hlesla a zeslábly jí nohy. Laura se vmáčkla pod tekoucí vodu, dotkla se hebkou paží jejího ňadra. Zorka polkla žhavou slinu a zmocnila se jí sladká slabost, asi by klesla na dlaždičky, kdyby ji Laura pohotově nezachytila. „Co je s tebou? Nejsi nemocná, Zorko?“ ptala se a držela ji kolem těla, jejich bříška se dotýkala. „Ne. Jsem v pořádku, Lauro. Já…“ vzlykla, položila si obličej na Lauřino rameno a tím se jí dotkla i prsy. „Co se stalo, Zorko? Proč mě to nechceš povědět?“ naléhala Laura a Zorka byla zmatená z jejích otázek. Je to skutečně ta nejvhodnější chvíle? letělo jí hlavou, zatímco Laura pokračovala ve vyptávání. „Svěř se, Zorko. Moc ráda bych ti pomohla. Vždyť jsme jako sestry…“ slyšela v šumění vody ze sprchy a Lauřina ústa byla tak blízko. Zorka pozvedla hlavu a přes vodu, crčící jí z vlasů, pohlédla téměř zoufalýma očima do obličeje Laury a hlesla: „Ale já nechci, abychom byly jen jako sestry. Já… já tě mám ráda, Lauro.“ „Ale já tebe taky, Zorko. Tolik, že si to snad ani nedokážeš přestavit,“ řekla Laura a přiblížila rty k Zorčiným ústům. „A já měla strach, že… Lauro, já se pomátnu radostí,“ šeptala Zorka a přimkla se ještě těsněji ňadry a bříškem. „Takže jsme myslely oběma stejnou věc,“ hlesla Laura a pomohla Zorce ze sprchového koutu, ignorovala osušky, táhla ji do místnosti na postel, klesla na kolena u jejích nohou, přitiskla dlaně na Zorčiny boky. „Vždyť já se už i v noci budila touhou. Na dnešek nescházelo mnoho a vlezla bych si k tobě…“ „Proč jsi to neudělala, Lauro? Proč jsi mě trápila? Myslela jsem, že… Ale to už není důležité.“ Zorka zajela prsty do mokrých Lauřiných vlasů, mazlila se s nimi. Lauřiny ruce zakryly její prsa, hladily tuhnoucí bradavky. Zorka hlesla jestli by se neměly osušit. Laura zamumlala, že je škoda každé vteřiny. Odklonila malinko hlavu, vklouzla rukama za Zorčina záda, donutila ji k předklonu, její teplé rty se dotkly hrotu ňadra. Rozevřela víc ústa a pohltila do nich celý vrcholek, laskala ho jazykem. Pak sjížděla obličejem k rozkroku. Líbala stydké pysky a její jazyk na nich zanechával vlhkou stopu. Zorce uniklo z hrdla první tichounké zasténání. Mačkáním Lauřiny hlavy do svého klína dávala najevo, že jí lízání kundy působí obrovské potěšení. Zvedla nohy, položila je Lauře na ramena, přitahovala si ji k sobě lýtky, přimknutými k jejím zádům. Laura se konečně prolízla k poštěváčku a Zorka zaržála slastí. „Vezmi ho do pusy, stiskni ho… Ach, ach, ach.“ Prohnula se a divoká křeč jí probíhala celým tělem. Pak se vyměnily. Zora toužila po tom, aby Lauře všechno oplatila. Olízla její rty, sjela ústy k ňadrům, sála bradavky, laskala je ohebnou špičkou jazyka. Zvolna postupovala po pevném bříšku, až se ocitla v klínu plném kudrlinek. Vnikla jazykem mezi stydké pysky, dlouho je dráždivě objížděla a pak dosáhla až do poševního vchodu. Laura se prohnula jako luk. Zorka mohla jazykem až do kundy. Laura sebou začala poškubávat a pak jí sama přistrčila naběhlý klitoris. Když ho Zorka olízla, jako by se jejího těla zmocnilo malé zemětřesení. Zorka se vmáčkla tělem mezi Lauřina stehna a třela se poštěváčkem, chlupy a celým rozkrokem o její stydkou kost. „Takhle bude nás život veselejší, miláčku. A nebudeme potřebovat už dvě postele, vid,“ šeptala a vzápětí si uvědomila, že touží po další souloži.