Moje heboučká, rozkošná Mango!!! Ach Ty moje mazlivé, milováním vonící pokušení z nejtajnějších snů!!
Miluju Tě. Nekonečně víc než život. ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~~~ ~ Už od první chvíle, kdy se naše cestičky života zavinuly jedna do druhé, začal mít život zase svůj ztracený smysl. Zacinkala jsi na okno mého nočního království jako paprsek naděje a svou líbeznou krásou jsi zastínila vše, co bylo dřív…
Nikdy nezapomenu, jak jsme se potřebovali, když nám usedala srdce z přestátých bolestí, jak jsem Tě choval v objetí, když Ti bylo tehdy tak smutno, jak ses ke mně tulila a tichounce štkala, a slzičky Ti stékaly po mé tváři na vyprahlé rty a já vpíjel Tvůj žal, aby Ti zůstala jen radost. Vzájemně v náručí jsme si hojili všechny bolesti a stesky, pocity prázdnoty i palčivé pochyby. Hladili jsme se, a každé místečko, polaskané dlaněmi a prsty, bylo zbaveno stínu, dokud jsme úplně celí nezářili novým světlem. ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~ ~~~ Tebou jsem získal tolik síly a odhodlání, že Tě vynesu ke hvězdám, na které si jen ukážeš. ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~~ ~~ Když ráno vychází rudě zlaté Slunce, je pouhým stínem vedle Tvého nepopsatelného půvabu, když se probouzíš a máš spánkem zrůžovělé tváře! Jsi květ ze samého nebe, když se slastně protahuješ a peřina Tě po kouscích odhaluje a pak se celá sveze na zem. Točí se mi hlava, když Tě vidím, i Tvůj rozkošný noční šat – Evino roucho, do kterého se tak ráda odíváš! Skláním se k Tobě… miluju šimrání Tvých dlouhých něžných řas na rtech, když Ti polibkem odemykám víčka… Tvá medová ústa se špulí do rudého poupátka růže a já mu nikdy neodolám… stírám jejich pel jako motýl na lučním kvítku… hladím Tě… otevíráš se… a já, opojen Tvou sladkou chutí, halím každičkou Tvou oblinku do ochranného závoje z polibků, dokud nezahalím něžnými dotyky svých úst do šatu slasti celé Tvé tělo, tak panenské a stvořené pro lásku! ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~~~ ~ Ze samého stesku po Tobě mám oči plné slz. Choulím se na posteli do klubíčka, myslím jen na Tebe a nemůžu nic dělat. Naprosto nic. Vím, že až Tě opět budu moct vidět, že si všechno, všecičko vynahradíme.
Kéž by už to byla pravda a my byli spolu, plni touhy se k sobě tiskli a ztráceli rozum ve spalující vášni! ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~~~ ~ Přeju si Tě rozmazlovat všemi pomyšleními, která se v žáru svých hlodavých představ neodvažuješ pošeptat ani ve chvílích, kdy Tě nikdo neslyší. Toužím splnit všechna Tvá nevyřčená tajná přání, v jejichž slastných vlnách se Ti točí hlava, podlamují kolena a nožky Ti vypovídají službu. Chci Ti splnit všechny sny, v nichž sténáš a naříkáš nezvladatelným chtíčem. Toužím Tebou prorůstat jako žahavé jazyky horké, erotické vášně a připravit Tě prudkou rozkoší o sebeovládání. V myšlenkách na Tebe planu svým nejtoužebnějším přáním – znovu a znovu Tě svádět a vlnku po vlnce Tě dokonejšit až na samý vrchol blaha… zahrnovat každý kousíček Tvého těla milostnou pozorností, vysávat Ti vláhu ze vzrušených zákoutí a vylíbávat Ti slůvka, která miluješ, od tvářiček, po vrkajícím krčku, přes zrůžovělé kopečky Tvých ňader, na očekáváním se dmoucí bříško, a pak s narůstající něhou a naléhavostí níž… níž… až k okrajům Tvého pukajícího, šťavnatého kalíšku, kde touhou zmámený poslouchám v jeho hladkém stisku slastnou závrať, která na Tebe přichází z mého hlubokého vyznání. Okouzleně vnímám všechny ty rozkošné tóny Tvých vzdechů, když Ti jazýčkem mazlivě chytám prýštící nektar, až z těch nejcitlivějších míst Tvého poupěcího těla počínají vykvétat rudá poupátka růží, jak se blížíme ráji… ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~~~ ~~ Miláčku, posílám Ti milión pusinek na všechna místečka Tvého pohádkového tělíčka, která po nich tolik touží!!! Chci Tě rozžádostnit, rozžehnout Tě neovladatelnou touhou tak, aby ses se mnou mohla pomilovat alespoň takto – na dálku. Šíleně… šíleně Tě chci!!! Prosímky, pusinečko milovaná, čti další řádky tohoto dopisu jenom až budeš u počítače úplně sama, samotinká, aby sis mohla vychutnávat moje milostné fantazie a nikdo Tě nemohl rušit, kdyby Tě dohnala touha dělat si dobře. Kdyby ano, kéž bych mohl být s Tebou! Věnuj se sama sobě co nejkrásněji.
Naplň všechna svá zákoutíčka spalovaná žádostivou touhou až po okraj. Zavři přitom očíčka a představuj si, že Tvé ruce (a nejenom ruce) jsou mé. Hlaď si za mě všechny svůdné záhyby, které z Tebe dělají andělský plod plný nektaru, dokud se nebudou chvět sladkým prožitkem. ~~~~~~~~~–=O=–~~~~ ~~~~~ Než se Tvá sladká očíčka rozběhnou po dalších písmenkách, představ si, že sedím po Tvém boku a šeptám Ti je mazlivě do ouška, že Tě konejším, abys už dál nesmutnila v pocitu osamění. Miluju Tě. Jsi mé nebeské požehnání. ~~~~~~~~~–=O=–~~~~ ~~~~~ Nic teď nevidím, jenom Tebe a Tvou hřejivou krásu. Myslím na Tebe a pokouším se takto na dálku na Tebe přenést všechnu hřejivou něhu, kterou mé srdce pro Tebe ukrývá… Ze všeho nejraději bych Tě objal těmi nejněžnějšími kalíšky růží, celou, celičkou, a choval Tě jako ten nejvzácnější poklad, kterým pro mne jsi… Pustil bych k Tobě kromě radosti jenom sluníčko, aby všechna poupátka, v jejichž objetí spočíváš, mohla kvést, a aby i Ty, jako to nejkrásnější poupátko na světě, jsi kvetla s nimi, až by Tvá krása přezářila spanilost andělů… Podej mi, prosím, ruku, abych Ti do ní mohl nechat proudit ze své ruky všecičku hřejivou energii a sílu, kterou pro Tebe mám… a mezitím pomalu zavři svá kouzelná očička a obrať panenky co nejvíc vzhůru, abys nevnímala přes víčka světlo ani tmu zvenku, a zkus se zahledět do příjemných vzpomínek. Vzpomeň si na to, jak jsi jednoho dne procházela v konejšivé náladě odpoledního sluníčka kolem zahrady plné květin. Zastav se… a zkus jen tak, v mysli, ty květiny kreslit, vidět… zlehoučka se jich dotýkat a mazlit se s představou jejich vůně. Nic Tě při tom nemůže rušit, protože Tě držím za ruku, hlídám a chráním Tvůj sen. Kytičky, jedna za druhou, se k Tobě obrací jako k životadárnému sluníčku… Vidíš je všechny… vnímáš, jak k Tobě lehounký vánek přináší jejich vůni… a pomalu Tě celou obklopují. Připadáš si jako víla, oděna v šatečkách z lehkých pavučinek… je Ti to milé, protože Tě už nic nepoutá, ani nesvazuje, můžeš volně dýchat… a tak vdechuješ ten svěží, provoněný a báječný vzduch a vnímáš, jak Ti vstupuje do každičkého koutku těla, promývá ho a naplňuje omamujícím klidem, jistotou… lehounce a pomalu vydechuješ, a s Tvým dechem z Tebe odchází vše, co si nepřeješ v sobě mít… a při dalším vdechnutí do Tebe vniká křišťálově čirá energie a síla, která pak v každé buňce Tvého krásného těla zůstává… a s dalším vydechnutím odchází z Tvého srdce stíny, aby je nahradilo světlo… víš, že je to pravda a vnímáš radost z uvolnění… a i ty pavučinkové šatečky v dotycích voňavého vánku povolují a sklouzávají z Tvého těla někam pryč… a Tebe už nepoutá naprosto nic, ani jediná cizí nitka. Všechno je už jenom a jenom Tvé, patříš jen sama sobě, a nic už nad Tebou nemá moc, jenom ten sladký, rozkošný pocit, který Tě skrz naskrz prostupuje z hladivých doteků heboučkých kalíšků květin, které Ti dávají vědomí nekonečné lásky… něžně Tě hladí úplně všude, kde toužíš po pohlazení… hladí Tě a Ty se hroužíš do pocitu a vědomí naprostého bezpečí… už se ničeho nebojíš a tak se odevzdaně otevíráš těm něžným, svádivě elektrizujícím polibkům okvětních plátků, které svou láskou, kterou Tě zahrnují a sytí, rudnou, jako ty nejkrásnější poupěcí růže, a Ty, jako to nejspanilejší, přenádherné poupátko, celá červenáš také… v tom závratném pocitu se toužíš celá rozplynout, a jsi náhle tak volná, tak svobodná, že toužíš samou radostí zpívat, a smát se… a přitom jen tiše vnímáš kouzlo, které Tě plní… na každičkém koutečku své heboučké, sametové kůže Tě objímají a zakrývají, jako by byly plné tepla, kterým je naplnilo slunce… a kapičky rosy v kvítcích něžných růží hledají po Tvé kůži cestičky, tak dlouho, až připomínají prýštící pramínky, volně se stékající v potůčky… a květů stále přibývá, a s nimi i kapiček rosy, a zatímco Tě ty sladce rozkošné kalíšky polorozvitých poupátek růží celou, celičkou drží ve svém hladivém náručí… z potůčků se stává proud, který Tě jako průzračná, objímavá řeka konejší a lehce pohupuje a hedvábně hladí, odnáší pryč všechno to, co nepotřebuješ, a přináší Ti všechno, po čem tolik toužíš…
chvěješ se v teploučku drobounkých vlnek a z Tvých sladkých rtů se vznáší tichoučké vzdechy jejich mazlivé rozkoše… rozkoše, která zná jen štěstí, naplnění, radost, a lásku… můžeš se jí oddávat, jak dlouho si jen přeješ… máš ji jen a jen pro sebe, a jsi v bezpečí, a nikdo o Tobě neví… Proud Tě obtéká, hladí a laská, jako zvídavé prsty Tvého miláčka… něžně a citlivě vtéká do každičkého koutku Tvého líbezného tělíčka, aby v něm našel a probudil dřímající rozkoš… vedeš ten hladivě mazlivý proud svou rukou… nedočkavá mu ukazuješ, kde má hledat, kde tu rozkoš najde, a co má dělat, až ji najde, a proud Tě následuje, opakuje Tvé pohyby a proniká dovnitř… proniká do celého Tvého rozkoší jatého těla a vzrušuje Tě elektrizujícími záchvěvy slasti podobné třepotání křidýlek motýlů kolem krásného rozvitého květu. Sklání se k Tobě kvítek růže stulený do tvaru štětce jako čerstvě narozené poupátko – jeho heboučké okvětní plátky opisují Tvé plné rty, objíždí jejich rozcitlivělé oblinky, a něžně Tě líbne mezi ně, trošičku lechtivě, až Tebou projde vlna svádivého napětí a zacuká Ti v bříšku… a další štětečky sevřených kvítků se přidávají – jeden Ti opisuje zrudlé terčíky prsů, další bříško, a poslední opouští Tvůj pupík a sjíždí k jihu Tvého podbřišku na kypré kopečky Tvého nejtajnějšího místečka, kde se slévá všechno to sladké, z čeho jsi stvořena… ze rtů Ti unikají vzdechy, zatímco poslední štěteček kvítku se dotýká Tvé štěrbinky, vsakuje do sebe její vlhkost a pak… pak maluje její hrdlo na červeno. Najíždí přitom na ni, pohybuje se nahoru a dolů, tak dlouho, dokud Tvá štěrbinka nezačne pukat… a s ní se otevírají i krajní plátky kvítku a mění se na růžový jazýček, leskle vlahý od Tvé šťávy… jazýček, který Tě začíná ochutnávat a pak do Tebe začíná pomalu naléhat, roztlačovat Ti hebounkou vulvičku, ochutnávat její koutky, sladce, milostně vstupovat. Otevíráš se a milkující jazýček Ti vjíždí do míst, která si jindy tak cudně halíš! Zprvu kolem Tvého kalíšku jen tak krouží a laškovně ho svádí najetím k jeho polozavřené brázdičce, lehkým pomazlením, a zpět. Hraje si s Tebou znova a znova. Pořád častěji. Lehce se bráníš touze, ale ta je stále sladší a sladší, až v prvním příslibu rozkoše podléháš. V bříšku cítíš první horké polibky narůstajícího líbezného blaha, tak sladkého, že ho chceš stále víc a víc, protože každá buňka Tvého svůdného tělíčka ví, že na jeho vrcholu Tě čeká omračující slast. Cítíš, jak to blaho, co na Tebe jde, nabývá na intenzitě a rozlévá se Ti ve vlnách do každičkého koutku těla. Jeden jazýček Ti nejjemnějšími doteky líže duřící čnělku klitorisu. Z hrdla Tvé růžové puklinky vytrysknou první kapičky nektaru. Druhý jazýček kapičky nektaru zachytí, sjíždí Ti na baculky zadečku a pak zpátky přes hráz na okraj kalíšku, mimoděk sklouzne dovnitř lasturky… tuhneš sladkým vytržením… toužíš po té slastné trýzni… ale jazýček uhýbá a vyjíždí po hrázi zase dolů ke štěrbině zadečku, jakoby dělal stružku pro mok, který roní Tvá na lásku si hrající buchtička. Varhánkovitý otvůrek Tvého zadečku se zalévá Tvým nektarem ..a jazýček se náhle vrací k Tvé hrázi krouživým, brázdivým pohybem, rozvírá Tě přitom dokořán, a Ty slyšíš mlaskavé praskání bublinek ronu vytékajícího z Tvé puklinky pod jeho něžnými doteky, a cítíš, jak se blíží k Tvé zvoucí mušličce. V trýzni lásky sykáš a otáčíš se pánví dolů proti němu, aby Tě už konečně začal ukájet… vnímáš ho, jak Ti vjíždí do dolního koutku, vniká Ti hluboko mezi růžové třásničky a odhaluje to nejcitlivější místo skryté hluboko ve Tvém lůně, a Tobě se rozkoší zatmívá před očima. Koušeš se do rtů, jak je to krásné – on se vrací a pak proniká hloubš než předtím, každým zasunutím jsi ho plnější… vzdycháš, jata obavou, aby Ti neubližoval, že nemůžeš být tak hluboká.. a současně, zachvácená šíleným chtíčem, že se Ti tmí před očima, ho v horečce prosíš, aby nepřestával, dokud neomdlíš. A ostatní květy, proměněné ve vlahá, rozpálená ústa, Tě vášnivě líbou. Jiné, jako mlsné jazýčky, okouší Tvá roztomilá zákoutí, brázdí Tvá údolíčka… a další se mění na šťávou se lesknoucí prstíky, které do Tebe vnikají všude, kam je pozveš… Tolik toužíš se jim dát celá, že málem křičíš… chceš jim dát každý svůj růžovoučký záhyb, každou svou dirku… a ústa, jazýčky a prstíky Ti plní Tvé přání… Jsi do ruda rozjitřená hrou na lízanou s Tvým zduřelým poštěváčkem, až slastným vytržením zatínáš nehty do podušek… a jako by nikdy nebylo dost slasti, zaplavuje Tě další prudkou vlnou vzrušení zvědavý prstík, který neodolal pokušení Tvé zadečkové dirky a začal ji krouživě dobývat a nořit se do jejího mokvavého objetí… prcka mu prvně lehce vzdoruje, popouští ho a hned zase svírá, jako by ho polykala, ale to není tím – polyká ho v rytmu horkých vln blaha, které omývá z rudého klínu celé Tvé tělo. Vzdycháš a koušeš se do rtů, abys nenaříkala slastí. Doširoka roztahuješ stehýnka a vybuluješ rozkoší pulzující mušličku vstříc svým těšitelům… tak, jak jsi to dělala, když jsi se se mnou milovala poprvé… Začínáš divočeji přirážet pánví a oni Tě zkušenými pohyby masturbují. Sténáš na erotickém vzdmutí, otevřená, ukájená, zvoucí všechny smilné představy v šílené touze být zneužita… dirky Ti zaplavují horké vlny sílící, spalující slasti, až se Ti začínají třást stehna a zadeček polyká v jejich rytmu dráždící prst… A jazýček v Tvém lůně nepřestává růst a pronikat hloubš – jako by četl ve Tvých pocitech… dělá Ti to přesně v intervalech, kdy na Tebe přicházejí slastné vlny. Jdou na Tebe mrákoty, když vidíš svůj polcený klín a vnitřní kůži stehen lesklou od poševní embrosie, a šarlatovou sliznici, která Tě naplňuje mezi sytě rudé břehy lasturky… v slastném rozčilení se lekneš, že jsi se počůrala – ach, to NE!
Něco takového bys přece za žádnou cenu neudělala!! Ale zakoušíš tak silné vzrušení, že… –ach NE!– …že kdyby to na Tebe šlo, neudržela by ses… počůrala by ses… a kdyby Tě teď někdo vyrušil, stejně bys nemohla –óóóh– nemohla bys přestat narážet klínem proti svému těšiteli… nemohla bys přestat prosit nahlas rozpálenými rtíky: „Je–ště! Pro–síííím!! Ješ–ah–ješ–tě pÁÁÁr-krÁÁÁt!!!“ Prudce vzdycháš… zmítáš hlavou do stran… prosíš v horečce, ať to nikdy nepřestane!!! Oóóóóh, NIKDY!!! Zadečková dírka se Ti rytmicky prudce svírá a otvírá a do lůna se Ti slévá bolestně nádherný pocit elektrizujícího napětí, horké kontrakce v bezostyšně ukájeném podbřišku Tě nutí křičet, abys neomdlela… nejde to zastavit… “teď…už…ne-e… pro..síííím!…ještě…ach!“ (zakláníš hlavu a strháváš prostěradlo) „…ještěěěě!!! …a-ÁÁÁÁÁÁ!!!!“ A buchtička Ti exploduje v křečích orgasmu… celým tvým tělem projíždí a pulzují omračující, nekonečně příjemné cukavé stahy, zalévají Tě mučivou rozkoší, a Ty sténáš, dokořán roztažená, prohnutá jako luk do oblouku, bříškem nahoru, a s prsty v rudém lůně… na pokraji omdlení se napínáš ve stiscích nepopsatelné slasti… Ty, orgasmující panenka svého miláčka Chtíče. Buchtinka Ti vášnivě cuká pod smilnícími prstíky… bráníš se omdlení. Svíráš si stehny ruku a prodlužuješ si slast tlačením na broskvičku. Vrníš, zatímco Tě naplňují odeznívající milostné záchvěvy. Je Ti tak nepředstavitelně úžasně, že se s Tebou točí celý svět a červánkové tvářičky Ti rozkvétají blaženým úsměvem. Unavená, šťastná a ztřísněná milostnou šťávičkou klesáš do náruče měkkého křesla… ~~~~~~~~~–=O=–~~~~~ ~~~~ Ach, děvčátko moje roztomiloučké!!! Byla jsi tak krásná a slastná ve svém milování, že se celý ještě třesu a žárlím!! Tak žárlím na Tvé prstíky, až se mi chce zoufalstvím brečet… Ach, proč jen nemůžu být s Tebou, nejsladší, milovaná Mango??!!! Proč Tě teď nemohu, bezvládnou, ošetřit a ukolébat, a odnést Tě v náručí do postýlky, zmučenou rozkošemi, naplněnou teplem lásky, šťastnou??!!!