Město bylo stále zahaleno kouřem a z právě dobytých příbytků se ozýval pláč týraných a mučených s vítězným křikem nájezdníků kmene Saída. Bayezid se nervózně rozhlédl kolem. Všechno bylo připraveno a zorganizováno k velkolepému aktu odplaty, přesto bylo potřeba doladit několik detailů, aby na scénu mohli přijít poražení vládcové města Genurg- velmož Silgurd, jeho žena Ginevra a dcery Valburga a Sinevra. Na velké podium na náměstí postupně vojáci nanosili potřebné instrumenty-dřevěný kříž ve tvaru X, sloup s okovy a lavice s řemeny. Dav poražených ustrašených měšťanů, kněží a dělného prostého lidu obstoupili strážci Bayezidovy gardy a tlučením do štítů zjednali ticho na náměstí Genurgu.

Bayezid tyto praktiky nesnášel-ne z útlocitu, byl to zocelený a tvrdý válečník, ale zdáli se mu teatrální a zbytečné, jenže pohled jeho atamana Sallahudína byl výmluvný. Jistě by stačilo málo a velký fatmir se dozví o jeho shovívavosti a on přijde o hlavu-ó ano služba pro velkého fatmira značila jen úspěch nebo smrt. Tok jeho myšlenek přerušilo bubnování sadího oznamující příchod eskorty s poraženými vládci města. Silgurd šel první. Strážci ho záhy přikovali ke sloupu tak pevně ,aby viděl na kříž i lavici. Po něm dovlekli plačící dcery jež byly spoutány na rukou, alejinak volné v pohybu. Zlatý hřeb dne právě měl nastat…

Ginevra šla hrdě, pravidelná tvář , pevné poprsí a výška její štíhlé postavy kontrastovaly s menším vzrůstem vojáků nepřítele. Nerozhlížela se kolem jen dopředu, jakoby do prázdna, ale přesto byl z jejího postoje cítit vzdor a pýcha-byla přece kněžnou a vládkyní města, ikdyž právě dobytého a pleněného. Bayezid se ujal slova:“ Pohleďte na vaší paní a vězte, že trest za její zpupnost a vzdor stihne každého, kdoby se jen odvážil zdvihnou ruku k odporu!!“ Pokynul vojákům , a ti započali s trestem. Strhly Ginevře náhrdelník a po něm i róbu, nyní stála jen v košili a čekala co bude dál. Jeden z vojáků tasil nůž a nacvičeným chvatem rozřízl košili odshora dolů, serval její zbytky z ramen a vztekle jimi mrštil na dřevěnou podlahu.Nyní užjen korzet a spodnička zakrývaly Ginevřino tělo….a to nebyl konec. Tentýž voják rozřízl živůtek na korzetu a ten povolil, druhou rukou ho popadl a naráz ho z těla serval. Ginevřina ňadra bez podpory poněkud poklesla, ale stále byla pevná a pružná,velkým světlým dvorcům korunovaly rudé bradavky teď již vyzývavě ztopořené. Hrudník se jí rychle zvedal a klesal. Zkřížila stydlivě ruce na svých ňadrech, ale voják ji políčkem přes tvář naznačil, aby je svěsila podél těla. Dva jiní vojáci uchopili Ginevru za ruce a připoutali ji ke kříži, když byli hotovi totéž učinili i na nohou. Nyní byla Ginevra připoutána za ruce i nohy. Kříž byl velmi široký, takže její nohy byly dosti daleko od sebe. Po chvíli voják s nožem přeťal spodničku na obou bocích a dosti surově strhnul dolů. Divákům se naskytl pohled na Ginevřin hustě porostlý zrzavý klín. Bayezid necudně zajel kněžně do rozkroku, ta jeho pohyb opětovala bolestným výkřikem. Selim bude mít snadnou práci, ta děvka ji má jak vjezd do města-pomyslel si Bayezid, ikdyž z vyprávění věděl , že Selimovo náčiní způsobilo trable nejedné hurisce u nich v paláci.. Pohled na Ginevřin klín ho však znechutil, nebylo zvykem u žen v jeho kmeni mít ho takhle zarostlý, a tak pokynul mladíčkovi Asimovi, jež byl jeho bradýřem, aby konal. Ten se zprvu zdráhal nemajíc zkušenosti s touto částí těla, avšak výhružný pohled jeho pána ho uvedl do práce. Jak byl navyklý, tak s profesionální zručností nejprve horkou vodou omyl Ginevřin klín, aby pokožka zvláčněla(samosebou ho to vzrušovalo, ovšem velitel za jeho zády byl opačným efektem) a byla poddajná. Poté si připravil hustou pěnu v džbánku a z karafy plné horké vody, jež mu pohotově přinesl jeden z vojáků doléval na potřebnou konzistenci. Nanesl štětkou hustou pěnu na klín a nechal chvilku působit. Mezitím si na tuhém řemeni nabrousil břitvu a pustil se do holení. Postupoval od slabin směrem labiím a počínal si s krajní opatrností. Ginevra jen vyděšeně přihlížela tomu divadlu a s ní stovky obyvatel Genurgu i Bayezidovi vojáci, kteří jinak měli ve zvyku spíše konat nežli přihlížet. Asim už doholoval ochlupení kolem labií a přesunul se k řitnímu otvoru, neboť ženy jež nikdy předtím holení nepraktikovaly jsou porostlé značně i v této partii. Když byl hotov. Zálibně si své dílo prohlédl, asi jako tesař právě dohoblovaný rám- Ginevra byla velmi vybavena co do hustoty porostu a tak byl po právu pyšný na své dílo. To už Bayezid bradýře odehnal, neboť měl zcela oprávněný pocit, že se klínu kněžny věnuje více nežli je nezbytně nutné. Čas odplaty na odbojné kněžně mohl začít.

Selim byl vojákem krátce a to co nejlépe vystihovalo by se dalo popsat jako monstrum. Téměř dvoumetrový obr krom nesmírné síly vynikal i dokonalou výbavou muže. Jako černoch nemohl zastávat nijaký významný post a na válčení se příliš nehodil. Byl to přeci jen asimilovaný otrok vycvičený na vojáka, ale pohled na bezbrannou a k tomu ještě bílou ženu ho přiváděl do stavu zvířecí povahy. Nyní se blížil sebevědomým krokem ke Ginevře, která stále ještě nevěřila tomu co se děje. Dva vojáci naklonili kříž aby Ginevřino lůno bylo proti tomuto obru. Nyní již ta nebohá žna pochopila co je jejím osudem a počala hlasitě křičet. Nikdo si jí nevšímal. Selim přikázal vojákům rozvázat její nohy od spodku kříže, tak aby je měla volné. Ta na nic nečekala a počala jimi zuřivě kopat. Netrvalo však dlouho a muži každý po jedné ji nohy chytili a pevně roztáhli. Nyní již i diváci vzaději měli možnost spatřit doširoka rozevřené lůno jejich vládkyně, ponížené a plačící, avšak o milost neprosící. Selim vstrčil do pochvy dva prsty a lehce roztáhl, po chvilce nahmátl malé pysky nemilosrdně oba táhl ven, když je povolil zůstaly viset přes okraj velkých a palcem a prostředníkem počal mnout hrášek klitorisu. Když zazanamenal mírné zvlhčení(což bylo s podivem vzhledem k odporu jaký žena kladla) přisadil svůj již ztopořený mocný kyj na okraj štěrbiny a pomalu ho sunul dovnitř. Nebyla to jednoduchá práce,ovšem Selim měl po ruce misku s olivovým olejem a jak penis zasouval a vystrkoval ven nanášel na něj dlaní vždy trochu oleje, čímž dosáhl kluzkého povrchu a snadno tak pronikal dále. Ginevra už jen nelidsky řvala, všemu přihlížel nebohý Silgurd a dvě dcery mezitím vysvlečené do košil. Nebohá žena zarosena potem a pokryta špínou hanby hýkala s každým mocným Selimovým přiražením. Její zmítající se boky a ňadra poplašeně se koulící po hrudníku osahávána ostatními druhy Selimovými žalovala nad tou strašnou křivdou a ponížením. Nebylo to nic platné. Selim dobrých dvacet minut týral Ginevru svým nástrojem, když tu se z jeho hrdla ozval křik zvířete a mocně do Ginevry ejakuloval a i přes naprostou těsnost Ginevřiny pochvy se proud Selimova sperma řinul ven a smáčel jí stehna. Když Selim odpadl, otvor zůstal doširoka rozevřen a postupně do něj vnikaly kopí dalších členů družiny. Teď už bylo slyšet jen sténání a přerývaný pláč nešťastné ženy. Mezitím ostatní bojovníci svlékly i Ginevřiny dcery Valburgu i Sinevru. Sinevra byla tmavovlasá hezká dívka s ňadry jako pomeranče a hustě porostlým černým klínem nyní si ho sudně zakrývajíc. Voják ji surově srazil na kolena a donutil doširika rozevřít nohy vyšpulit zadek, tím se naskytl pohled na ještě panenskou Sinevřinu zahrádku. Vbrzku jeden z nich vsunul do ní svůj ocas počal ji divoce souložit, pevné prsy Sinevřiny byly drceny chlípnými dlaněmi a jeden po druhém tak jako předtím do její matky do ní vnikali a svým semenem zaplavovali. Naproti tomu nebohou Valburgu snad sedm chlapů uchopilo a tak jak ji drželi ve vzduchu ji znásilňovali a špinili její panenské lůno sotva pokryté blonďatým chmýřím, jelikož byla o dost hubenější nežli Sinevra neměla takové prsy jako její sestra -sotva dozrálé byly vybaveny výraznými dvorci a nepříliš velkými bradavkami. Jekot obou sester a křik nebohé snad podvacáté znásilněné matky se mísil s pláčem a nářkem jejich otce. To už bylo finále po němž jejich těla zmítána křečí, bolestí a pláčem ležela na podlaze a z jejich štěrbin neustále vytékala láva jejich dobyvatelů. Bayezid dal pokyn a ženy byly odvlečeny i s velmožem Silgurdem kamsi do davu vojáků a o jejich dalším osudu už radši dále nikdo neuvažoval.