Kdysi dávno za sedmero horami a sedmero řekami žila byla jedná sterá paní. Jednoho dne, když šla do lesa, aby natrhala bylinka pro léčivé masti, uviděla, jak před její chatrčí leží nějaký uzlíček. Rozbalila ho tedy a co neviděla…Uvnitř byla malinká holčička, sotva pár měsíců stará…
O 15 let později.
číst více
Na malé vesnici zná každý každého. Ani v této tomu nebylo jinak. Obyvatelé vesnice byli jedna velká rodina. Když měl někdo problém nebo potřeboval pomoc, hned se našla pomocná ruka nebo aspoň dobrá rada.
Jednou se stalo, že rodiče šestnáctileté Hanky museli pracovně odjet na měsíc do ciziny. Ale co s Hankou? I když už jí je šestnáct, nemohou ji tu nechat v domě samotnou. A tak zašli za sousedem Mirkem, starým vdovcem, jestli by nemohla Hanička zůstat u něj. Mirek nic nenamítal. A tak slovo dalo slovo, rodiče odjeli a Hanka se přestěhovala k sousedovi.
číst více
Radek a Pavla už spolu chodili měsíc. Oba byli mladí a oba až po uši zamilovaní do toho druhého. Seznámili se na jednom koncertě. Byla to snad náhoda nebo osud ? O tom už teď ani jeden nepřemýšlel. Oba dlouho čekali až se objeví ten pravý a když se poprvé uviděli bylo jasné, že ta chvíle přišla. Radek Pavlu upoutal hned na první pohled. Mladý černovlasý kluk s modrýma očima, vysoký 180 cm s tváří jemných rysů. Toužilo po něm hodně holek, on však nebyl z těch který by skočil po každé sukni.
číst více
V mých představách existují oblasti, kterým vládnou muži. Na celé zemi není žena, která by se před nimi skryla. Jejich chápání světa je jednoduché. Mít a zároveň vlastnit ženu, která by byla poslušná manželka, milenka, a přítelkyně. Existuje jen málo míst, kde by se žena mohla cítit v bezpečí. Pár měst, kde si pokojně žijí a nemusí se bát.
číst více
Jmenuji se William jen William, ale říkají mi Střelec. Mé příjmení je ztraceno v hlubinách času stejně tak jako můj život. Narodil jsem se v Anglii léta páně 1484, bylo to v době kdy akorát vycházeli z módy rytíři a podobně. Můj otec tento ,,přechod“ nepřenesl přes srdce a zabil se. Tehdy se věřilo, že sebevrazi se nedostanou do nebe za bohem, ale já už tehdy věděl, že jsou to nesmysly. Žádný bůh, andělé ani ďábel neexistují. Moje matka se znovu vdala, za jednoho měšťana s dobrou pověstí. Jeho ,,dobrá pověst“ se brzy ukázala jako velmi špatná. Na matku neustále křičel a se mnou to nebylo o nic lepší, když mne nemlátil tak byl pryč (a to nebylo moc často).
číst více
Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kilián a jsem jediným synem zámeckého pána v Poříčí. Protože mi příroda nadělila zvídavou povahu, vždy jsem byl takový všudybyl. Už od mládí jsem prolezl každou skrýš a už od mládí jsem si zvykl pozorovat lidi.
Nyní vám budu vyprávět o drobné Kláře, abych vyhověl vaší touze po senzaci. Tato Klára vyrostla na vsi v podzámčí v rodině stolaře a když jí bylo sedmnáct, provdala se za vesnického kováře. Vzhledem k tomu, že byla drobné útlé postavy, její spojení s obrovským kovářem vyvolávalo pochyby.
číst více
Byla žila jednou jedna kurvička Dorotka. Dorotka byla pořád nadržená a měla neustále hladové obě dírky. Jednou měla zase velikou chuť na šukání, ale nebyl nikdo, kdo by jí to mohl krásně udělat. A tak se jen tak s nahými kozičkami vykláněla s okna, nudila se a dívala se po okolí.
číst více
Černovlasý mladík se rozhlédl po místnosti, kam jej odvlekli zdejší válečníci. Už před několika dny si všiml, že do tohoto domu chodí místní osadníci s úctou a bázlivou pokorou na tváři. A sotva vstoupil, hned pochopil proč. Tento dům se svým zařízením nápadně podobal tomu, který znal ze své domoviny, ležící teď daleko za průlivem. Ten dům patřil jejich kněžím a kněžkám Boha nebes a Bohyně země. Mimoděk jej napadlo, zda jej nebudou chtít obětovat, podle roční doby a počtu dnů měl být brzy svátek Ohně….
číst více
Bylo ponuré, listopadové nedělní ráno. Přesně takové kdy se člověku vůbec ale vůbec nechce z postele. A přesně tak se cítila i Hermiona. Jen matně vnímala ostatní dívky jak vstaly a odešly na ranní hygienu, zatímco se Hermík slastně protahovala v měkkých a vyhřátých peřinách. Při jednom takovém protáhnutí peřina trochu sklouzla z postele a odhalila světu na odiv Hermionin nádherný hrudník, dokonalé tělo bez špetky tuku, lehounce opálené a korunované nádhernými a pevnými kopečky hermioniných prsou.
číst více
Přikryt kožešinami seděl v dubovém křesle a okenice srubu drkotaly zimou. Krb zařizoval naštěstí opravdu příjemnou teplotu. Rukou si neustále sahal do vlasů, bylo to tak příjemné. Vítr a zvuky, které příliš nevnímal, se vytrácely dále do prostoru a on si prsty stále masíroval hlavu a liboval si doteků svých vlasů. Byl tu příliš dlouho sám, zavřený jako pták v dřevěné budce a jeden pud za druhým postupně vládly nad jeho smysly. Už si nehladil jen vlasy.
číst více
